Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Novinové titulky překypují názvy summitů a konferencí. A ne málo čtenářů se může ptát, k čemu to vlastně všechno je. Na to je jasná odpověď: tak se dělá mezinárodní politika. Tyto akce sdružují lidi, kteří by se na jednom místě jen těžko potkali. Mnichovská bezpečnostní konference je prominentním příkladem. Přezdívá se jí „Davos bezpečnosti“ podle známé konference Světového ekonomického fóra ve Švýcarsku. Letos nelze titulek o bezpečnostní konferenci jen tak přejít. Pro Českou republiku byla totiž mimořádně důležitá.
Kromě expertních diskusí Mnichovská konference poskytuje možnost jednat lídrům ze stovky zemí. Hosty byli například delegace z USA vedená viceprezidentkou Kamalou Harris, nejvyšší Čínský diplomat Wang Li a bezmála všechny hlavy evropských států. Za Česko dorazil ministr zahraničí Jan Lipavský a zvolený prezident Petr Pavel. Mimo politiky se potkávají i představitelé armád a zpravodajských služeb. To, co si řeknou tito hosté, je striktně důvěrné a ani novináři o těchto jednáních moc neví. O to víc je důležité, že konference poskytuje platformu nejen politikům, ale i těm, kteří mají na starosti naší každodenní bezpečnost.
Pro Českou republiku vyplývají z konference dvě věci: jeden pozitivní vývoj a jeden nelehký úkol. Začněme tím pozitivním; západní svět se stmelil. Kritika Ruska a naléhání na větší podporu Ukrajiny byly všudypřítomné. Německý kancléř Olaf Scholz s nezvyklou důrazností vyzval Evropu, aby dodala Ukrajině tanky Leopard co nejdřív. Vypadá to tedy, že váhavý přístup našeho souseda vůči dodávkám zbraní je konečně pryč. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen zase zdůraznila nutnost koordinovat dodávky munice s bezpečnostním průmyslem, který musí uspokojit poptávku vojenské podpory ale i jednotlivých zemí. Kamala Harris přitvrdila v americké rétorice a označila ruské činy na Ukrajině jako „zločiny proti lidskosti.“ Toto jsou dobré zprávy pro naši bezpečnost. Konec konců Rusové považují Českou republiku za součást jejich právoplatné sféry vlivu. Politický vývoj ale vytváří zeď, jenž ruský agresor prorazí jen ztěžka: Ukrajinu podporovanou západním světem.
I tak je růžovo v nedohlednu. A to zejména kvůli zhoršujícím se vztahům mezi Čínou a USA. Právě ty v Mnichově probublávaly. Po sestřelení čínského balónu nad USA se na začátku února zrušila dlouho plánovaná cesta amerického ministra zahraničí Antony Blinkena do Pekingu. Na konferenci nakonec se svým čínským protějškem jednal, ale těžko se dá mluvit o odpuštění. Blinken posléze prohlásil, že Čína zvažuje dodat Rusku zbraně. Po konferenci navíc Wang Li odletěl na plánovanou návštěvu Moskvy, kde chválil pevnost čínsko-ruských vztahů. To jen stvrdilo, co už dávno víme, ale neříkáme dost nahlas: Čína je bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku. Je přirozené, že s ohledem na naši historii a geografii vnímáme Rusko jako větší nebezpečí. Nesmíme ale zapomínat na spojenectví, které náš tradiční konkurent už s Čínou má, a to oficiálně už přes rok. Zároveň je nutno zdůraznit, že čínská koncepce lidských práv a demokracie se od té naší zásadně liší. A tuto koncepci chce vnutit ostatním státům včetně České republiky. Toto bylo tématem Konference v Poslanecké sněmovně 20. února, tedy den poté, co ta v Mnichově skončila. Byl to první výkop směrem ke korekci našich vztahů s Čínou a onomu těžkému úkolu: být připraven na konflikt, jehož epicentrum může být daleko od nás, ale následkům nebudeme ušetřeni.
Napětí mezi Spojenými státy a Čínou mnohým připomíná Studenou válku. Ačkoliv paralely tu jsou, nová bezpečnostní situace si zaslouží jiný název. Proto, abychom nečekali, že minulost se bude opakovat. Ano, Čína je náš obchodní partner. Ale nesmíme obětovat naše hodnoty kvůli krátkodobým odměnám. Jsme na prahu nového světa. V tomto světě musíme být připraveni hájit demokracii a svobodu v Evropě, ale i mimo ni. V tomto světě musíme být sebevědomí.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
