Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Moderní doba přinesla člověku něco, co dříve neznal – přístup k obrovskému množství informací. Ty se však staly zbraní proti němu. Proti zbrani se musíme bránit.
O inflaci jsme toho za poslední rok a půl slyšeli hodně. Vedle finanční inflace, která se vyznačuje tím, že v ekonomice přibývá peněz a tím klesá jejich hodnota, ale existují také další inflace. Mimo jiné informační. Projevuje se dvěma způsoby. Prvním z nich je to, že člověk je v důsledku vývoje informačních médií, která extrémně zlevnila „poslední míli“ – tedy doručení informací ke koncovým spotřebitelům, vystaven dříve nebývalému objemu informací o světě okolo sebe. Náš mozek na to není připraven, existují názory, že není ani stavěný. Protože mnoho informací je podáváno tak, abychom je vnímali jako ohrožující, máme tendenci je sledovat a neopouštět, to vede k nadměrné konzumaci a k přetížení spotřebitele.
Druhým efektem je, že i když přibývá informací jako takových, nepřibývá jejich obsahů. Zjednodušeně řečeno, na světě se neděje o mnoho více věcí, jen o nich vzniká více informací. Důsledkem je to, že stále větší procento „informací“ nejsou původní zprávy, ale interpretace a interpretace interpretací; názory a názory na názory. Tím dochází k ředění obsahu a k poklesu jeho hodnoty ve prospěch objemu. Problémem je, že část těchto „názorů na názory“ je spotřebiteli médii podáváno, jako by šlo o informace s původní hodnotou.
Výsledkem je to, že moderní člověk v Západní kultuře typicky konzumuje obrovské množství informací o okolním světě, které mají ale jen velmi malou hodnotou, popisují několik málo událostí a místo na faktem jsou založeny na názorech a na jejich interpretaci. Důsledek je stejný, jako u finanční inflace – mnoho peněz, ale nic si nekoupíte.
V prostředí, které jsem zde popsal se mimořádně dobře daří manipulátorům, kteří vytvářejí zdánlivě originální obsah – tedy ne interpretace a reinterpretace, který ale není založen na faktech, nebo fakta silně překrucuje. V současné době existuje řada lidí i firem, kteří se produkcí takovýchto informací buď baví, nebo úspěšně živí. Nejde o nic nového, tzv. blábolivá žurnalistika existuje od 19. století. Pokud je účelem pouze bavit publikum, má své místo na slunci na pomezí informování a beletrie. Bohužel faktem je, že slouží také k ovlivňování, a to jak z komerčních, tak z politických důvodů. Myslím si, že na české – ale vůbec Evropské – scéně bychom těžko hledali politický subjekt, který se neuchýlil k vypouštění polopravd ať už přímo, nebo prostřednictvím spřátelených účtů na sociálních sítích, aby si buď vylepšil image, nebo pošpinil soupeře, v USA jsou pak kampaně různých „hnutí“, často pošpiňující, zcela standardní součástí předvolebního boje. Tyto manipulace, na rozdíl od nasycování bezútěšně neužitečného mediálního prostoru fámami již nejsou z pohledu společnosti neškodné, přesto pro ni nepředstavují ohrožení; ne tedy, pokud převládá čestná komunikace. Bohužel, poslední roky v této oblasti přinesly novou kvalitu.
Skutečný problém nastává v okamžiku, kdy manipulace, často se zcela absurdní náplní, začnou být koordinovány a posilovány vnějším vlivem. Věci, které bychom za normálních okolností považovali za zcela okrajové náplně blábolivé žurnalistiky, jako třeba to, že Zeměkoule je plochá, že se Československo nikdy nerozpadlo, že vakcíny proti nebezpečným virům obsahují mikročipy (sic!) a podobně se stávají faktory ohrožujícími bezpečnost demokratického zřízení a potažmo civilizace. Proč? Protože jsou na jedné straně posilovány vzájemnou koordinací a na druhé podávány tak, aby získávaly pozornost legitimních médií, která o nich informují; jistě, se svými obvyklými komentáři, interpretacemi a re-interpretacemi, ale informují a tím jim dávají prostor. Protože skutečným cílem těchto jevů je narušovat systém ve kterém žijeme, je jedno, zda jim někdo věří, nebo ne. Důležité je, že mají potenciál lidi znejišťovat a tím snižovat obranyschopnost celku. Protože v záplavě dezinformací a manipulací nikdo neví, „co je pravda“, nejsme schopni identifikovat skutečného nepřítele a vymezit se vůči němu.
Abychom se tomuto vysoce nebezpečnému působení mohli bránit, musíme nejprve pojmenovat zjevné, i když toto pojmenování nemusí být příjemné. Z mého pohledu to znamená, že celá řada společenských aktivistů a informátorů počínaje oněmi „plochozemci“, přes nejrůznější společenské, ale také enviromentální a politické aktivisty nejsou nic jiného než nevědomí podporovatelé organizovaného plánu, jehož cílem je napadnout, znejistět, hodnotově rozložit a tím oslabit a zbavit odolnosti naši společnost, náš stát a potažmo naši civilizaci. Kdo stojí za tímto plánem?
Odpověď na tuto otázku mohou poskytnout kvalifikovanější lidé, než jsem já, ale z pohledu sociologa jsou to mocnosti, které v nás vidí své soupeře a které vycházejí z jiných hodnotových pozic než my. Konkrétně a jmenovitě Rusko, které v současnosti vede útočnou válku jen několik set kilometrů od našich hranic a Čína, která v nás spatřuje dlouhodobého soupeře. Ať je to však kdokoli, musíme se bránit, chceme-li přežít. Jak?
V prvé řadě je potřeba, abychom dokázali účinně zasahovat proti tomu druhu manipulace, který vyvolává bezprostřední agresi – v poslední době jsou to snahy vytvářet konflikty mezi Ukrajinci a Romy. Za druhé, zdánlivě kuriozní excesy typu „čechoslováků“ nebo „plochozemců“ by měly mít podstatně menší mediální pozornost ať už s komentáři, či bez nich. Cokoli, co relativizuje bolestivý a krvavý konflikt na Ukrajině a jeho pachatele je činností síly, která má za účel rozbít naši civilizaci, byť samotní tvůrci a šiřitelé si to nemusí uvědomovat. Je však třeba to jasně a srozumitelně říct. Především ale musíme zvyšovat odolnost jak médií, tak celé veřejnosti proti snahám o relativizaci, zpochybňování a napadání základů, na kterých jsme vytvořeni. V opačném případě bychom další pokus o narušení naší civilizace nemuseli zvládnout.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
