Dneškem začíná adventní období. Pro většinu lidí vůbec to nejkrásnější období v roce. Do Štědrého dne zbývá 25 dní. Pojďme si samotný advent trošku přiblížit, podívat se na jeho historii i současnost a připomenout si ty nejznámější tradice.
Advent (z latinského slova adventus - příchod) je začátek liturgického roku období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve to byla doba postní, kdy byly zakázány veškeré zábavy, tanec a zpěv. Čtyřtýdenní adventní doba končí se západem slunce o Štědrém večeru.
Stopy adventu lze nalézt již v polovině 5. století v italské Ravenně. Teprve v polovině 6. století se objevuje také v Římě. Západní církev slavila různý počet (4 až 6) adventních nedělí. Papež Řehoř Veliký pak stanovil čtyři adventní neděle.
U pravoslavných je to, co se data týče, trošku jinak. Advent u nich začíná od 15. listopadu (tj. 28. listopadu podle přepočtu juliánského kalendáře na kalendář gregoriánský) do samotného dne svátku, který má pevné datum a připadá na 25. prosince (7. ledna v přepočtu). Jejich adventní období tedy trvá šest týdnů.
S adventem je spjata řada symbolů. Tím nejčastějším je od 19. století adventní věnec, který má v různých oblastech různou podobu, v České republice (a v katolických zemích) bývá nejčastěji se čtyřmi svíčkami, z nichž tři by správně měly být fialové (modré) a jedna růžová. Fialová (modrá) barva symbolizuje pokání, ztišení a čekání. Dříve byly věnce zavěšovány na stuhách, v poslední době jsou především kladeny na stůl.
Na svátek svaté Barbory, tedy 4. prosince, se vžila tradice řezání "barborek" neboli větviček jakýchkoli stromů a keřů, které mohou do Vánoc rozkvést, nejčastěji třešňových, ale i z jiných ovocných stromů. Traduje se, že lidem, kterým větvička do Vánoc rozkvete, přinese do domu štěstí a svobodným dívkám zaručí svatbu.
Nesmíme zapomenout ani na Mikuláše, anděla a čerta. I ti jsou spjati s adventním obdobím. Domácnosti s dětmi obchází každoročně 5. prosince.
Oblíbený je polibek pod jmelím, jež má podle tradice přinášet štěstí a požehnání do domu a vzájemnou lásku až do příštích Vánoc, podle Keltů také plodnost.
Adventní doba je také časem, který zhruba odpovídá době, kterou potřebují medové perníčky ke změknutí. Jejich pečení má v českých zemích tradici od 12. století, oblíbené jsou dodnes.
V posledních letech si hlavně děti od 1. prosince otevírají adventní kalendář, který jim připomíná, že Vánoce se blíží a i ony musí svým způsobem dodržovat půst - být „hodné“, aby jim Ježíšek přinesl dárky.
Na samém sklonku adventu si lidé staví betlémy nebo jesličky, pečou vánočky, zdobí vánoční stromky a upravují mísy s ovocem. Do vánoček se dříve zapékala mince. Kdo ji našel, ten měl zaručeno zdraví a bohatství celý následující rok. Popraskaná, spálená nebo jinak nepovedená vánočka znamenala neštěstí.
Vánoční stromeček, který se zdobí nejčastěji 23. prosince večer nebo na Štědrý den ráno, má svůj původ ve zdobení lidských obydlí chvojím na ochranu před vším zlým. S tím souvisí novější zvyk - rozsvěcení vánočních stromků na náměstích měst a obcí. Nejčastěji se stromky hromadně rozsvěcí právě dnes, na první adventní neděli. Někde ale i dříve nebo naopak později - třeba v den, kdy chodí Mikuláš, tedy 5. prosince.
Zvyk, který nemá tak dlouhou tradici, je z roku 1986, kdy se poprvé v předvánoční době zapálil v Betlémské jeskyni plamínek, který byl pak skauty a dobrovolníky rozšiřován do světa jako Betlémské světlo.
V současné době lidé adventní neděle využívají k pořízení vánočních dárků pro své blízké, protože většina obchodů je otevřených.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
