Kde stály v minulosti čerpací stanice, v jakých letech na Liberecku nebo Jablonecku stavěli rozličná garážová stání? Kam se vyplatilo zajet za šikovným automechanikem anebo rovnou pro nový automobil?
O autech a automobilové architektuře, ale i mnohém dalším se můžete dočíst v nové knize libereckého rodáka a historika Jaroslava Zemana. Kniha vyšla krátce před Vánoci a vytištěna je jen omezené množství kusů.
Auta a architektura. Motoristické stavby v okresech Liberec a Jablonec. Takový je název vaší nové knihy. Proč jde podle vás o téma, které si zaslouží pozornost a rovnou i celou knihu?
Jedná se stále o relativně nové a méně zpracované téma. To nejzajímavější představuje skutečnost, že právě okresy Liberec a Jablonec patřily nejen k nejvíce motorizovaným oblastem monarchie a pozdějšího Československa, ale zároveň místní průmyslníci v čele s Liebiegy, Klingery a Ginzkey patřili k průkopníkům automobilismu na našem území. Ostatně není náhoda, že právě v Liberci vznikl nejstarší autoklub českých Němců. To se odrazilo mimo jiné také v unikátním souboru staveb, dokumentujícím postupný rozvoj motorismu.
Jaké byly nejzajímavější motoristické stavby na Liberecku a Jablonecku?
Bohužel řada z nich postupně zanikla, některé dokonce teprve nedávno, jako například ve své době jedna z nejmodernějších automobilek Reichenberger Automobil Fabrik v Růžodolu I. Z dochovaných jsou to bezpochyby garáže Theodora Liebiega a bratrů Ginzekyových, které patří k nejstarším ve střední Evropě.
Bylo pro sever Čech něco typického v automobilové architektuře?
To je docela složitá otázka, ale bezpochyby se dá říci, že značná konzervativnost těchto staveb, kdy tradicionalistický háv kontrastoval s jejich moderním účelem.
Předpokládám, že automobilismus u nás byl jistě úzce spjat se jmény proslulých značek, ať RAF či Porsche nebo i značky LIAZ?
Je tomu tak, u jeho počátků stál Christian Linser, který výrobu automobilů postoupil držiteli prvního řidičského oprávnění v Českých zemích, Theodoru Liebiegovi, který posléze založil RAF, kde byli spoluakcionáři mimo jiných právě novoměstští Klingerové, či kobercoví magnáti, bratři Ginzkeyové z Vratislavic. Liberecké automobilové závody (LIAZ) tak byly víceméně následovníkem někdejší RAF. Neméně důležitá pak byla i výroba autodílů, která není porevoluční záležitostí, jak by se dnes mohlo zdát, ale fungovala v obou okresech již za monarchie.
Můžeme některou z původních staveb ještě někde vidět, anebo všechny musely ustoupit moderní době?
Ač je to s podivem, zachovalo se jich v terénu stále poměrně dost, i když mnohdy ve výrazně přestavěné podobě. K nejzajímavějším (a nejcennějším) patří garáže v areálu Liebiegovy vily v Josefínině údolí, Severočeská automobilová centrála v Barvířské ulici, garáž s protileteckým krytem v Chelčického ulici, garáže nad kinem Varšava, unikátní soubor mýtních domků, či hromadné garáže v ulici Na Jezírku v bruselském stylu.
Proč by si měl čtenář knihu pořídit? Pro koho je určena, pro milovníky automobilismu nebo i pro naprosté lajky?
Své si v knize najde každý, i vzhledem k bohatému obrazovému doprovodu. Zajímavá bude nejen pro motoristy, ale i o zájemce o historii Liberce a okolí, neboť si bude moci udělat představu, nakolik byly Liberecko a Jablonecko v této oblasti rozvinutými regiony. Současně může knihu vzhledem ke katalogové části použít jako bedekr po motoristických památkách, kdy je zde celkem 60 hesel. Neméně důležitou částí je pak i dobový kontext, zachycující postupně se měnící pohled na automobilismus, od počáteční nedůvěry a odmítání, přes nekritický obdiv avantgardy, až po racionalistické plánování 60. a 70. let 20. století. A nechybí samozřejmě ani dobové i nové mapy a průjezdní plány měst.
Foto Jaroslav Zeman
