Kopačky Josefa Obajdina zůstanou na hřebíku, teď ho láká politika

Právě probíhá světový šampionát ve fotbale. Jako bývalý fotbalista ho určitě bedlivě sledujete, je to tak?

Přesně tak. Sleduji ho každý den. Někdy se k tomu dostanu i kolem půlnoci. 

Co je pro vás zatím největším překvapením?

Jsem dost překvapen výkony španělských fotbalistů, kteří to po dvou utkáních můžou zabalit a letět domů. Ta jejich éra je už asi pryč. Úspěchy mají před sebou asi jiné reprezentace.

Česká reprezentace se na šampionát neprobojovala a zažívá období útlumu. Kde je podle vás kámen úrazu?

Všechno je to o kvalitě. Laťka je nastavena hodně vysoko a co naplat, že přišel k reprezentaci trenér Vrba. Potřeba je mít celý tým kvalitní. Všichni byli zvyklí na éru, kdy se dařilo. Teď je třeba mezi námi a Holandskem, které jsme měli ve skupině, diametrální rozdíl. Víceméně se v kvalifikaci hrálo o druhé postupové místo.

Teď k vaší kariéře. Ta začínala v Dukle v roce 1991. Vzpomínáte na první zápas?

Na to se nedá zapomenout. Samozřejmě si na to vzpomínám. Bylo to v Dunajské Stredě v tehdejší federální lize. Skončilo to bezbrankovou plichtou. První ligový gól jsem dal později v utkání proti Zlínu. Tehdy mi přihrával Martin Hřídel.

V Liberci jste strávil celkem tři roky. Jak na angažmá pod Ještědem vzpomínáte?

Vzpomínám na to rád. Po příchodu jsme měli všichni trošku děsivé podmínky pro trénování, ale časem byl vidět velký progres a zlepšení. Postoupilo se a udělala se super parta. Trenér Petržela z nás dokázal dostat maximum. Neodcházelo se mi proto úplně dobře.

Dal jste čtyři góly Benešovu v jediném utkání, což se moc hráčům v lize nepovedlo. Připomíná vám ten zápas někdo?

Občas se na to i já podívám. Byl jsem první v české samostatné lize, kdo dal čtyři góly v jednom utkání. Měl jsem v té době dobré nahrávače. Jinoch, Hřídel. To byli moji dvorní nahrávači.

Za sebou máte i tři angažmá v zahraničí. Vzpomínáte na ně?

Odcházel jsme do Frankfurtu jako nejlepší střelec ligy. Myslel jsem, že na to navážu tam, jenže jsem se na soustředění na Floridě zranil a bylo po všem. Tehdy jsem si zpřetrhal vazy v kotníku. Takové zranění je na půl roku a při mém krátkém hostování to bylo dost nepříjemné. Dost jsem to uspěchal, odehrál tři utkání a hostování nebylo prodlouženo. Další zahraniční angažmá bylo na Kypru, kam jsem šel ze Sparty ve třiceti letech. Přišel pan Hřebík a ten tehdy stavěl na jiných hráčích, takže jsem šel na hostování tam. Podmínky byly fajn, ale fotbalově se moc nedařilo. Moje poslední zahraniční angažmá bylo v Polsku. První půlrok byl spíš jen hrou o záchranu. To jsme zvládli a dokonce vyhráli i polský pohár a superpohár, takže celkem povedené angažmá v zahraničí. Později přišel do týmu Došek, Gedeon i Michálek. Bylo nás tam další sezonu celkem pět Čechů.

Jednou jste si zahrál i za českou reprezentaci. O jaké utkání šlo?

Bylo to v roce 1995 v Kuvajtu. Nebylo to žádné podstatné utkání, spíš šlo o takový ligový výběr v reprezentačním dresu. Tehdy jsem se tam objevil s Láďou Meierem. Na hřišti jsem strávil většinu utkání. Později jsem byl i na kvalifikaci v Bulharsku v roce 1997. Seděl jsem ale jen na lavičce.

Aktivní kariéra je už u konce. Co dělá Josef Obajdin teď?

Věnuji se své práci a podnikání. Fotbal už spíše jen sleduji. Chodím ve středu s kluky hrát za starou gardu. Je to tak nějak moje jediná sportovní aktivita. Občas vyrazím na kolo nebo tenis.

Nyní plánujete vstup do politiky se stranou Liberec ještě žije. Co vás k tomuto kroku dovedlo?

Oslovil mě můj kamarád Roman Šotola, který mi nabídl místo na kandidátce. Na schůzce mi odprezentoval, co by chtěl a jaké má politické cíle. Docela mě to zaujalo, líbilo se mi co říkal a tak jsem si řekl, proč bych mu v tom nepomohl. V naší straně jsme tak nějak z každé branže někdo a tak to podle mě má být. Aby tým šlapal, chce to od každého trochu.

Jaké máte ambice do voleb?

Každý, kdo do něčeho vstupuje, chce vyhrát a i v tomhle bychom chtěli uspět. Chtěli bychom ovlivnit dění v Liberci a nechceme, aby skončilo jen u řečí. Náš program se zabývá širokým spektrem témat od nemocnice až po sport. Omezit by se měl i hazard ve městě, který beru jako velké zlo, které negativně ovlivnilo životy spoustě lidí. Měli bychom se zamyslet nad tím, jestli je skutečně potřeba plnit kasu na úkor zničených životů lidí.