Přál jsem si to aspoň zkusit, říká o pětadvaceti letech v čele libereckého hokeje Petr Syrovátko

O vstupu do klubu

„Tenkrát jsem na úplném začátku potkal na kurtech Jirku Peřinu (tehdejší kapitán týmu) a ten mi říkal, jestli bych nepomohl. První přátelský impulz byl tedy on. Často se bavíme o tom, že je zachráncem našeho klenotu. Bylo to o tom, že jsem nechtěl dávat sponzorské peníze, ale být u toho, co mám rád, a naplnit i nějaké osobní ambice. Nedokázal jsem se v hokeji prosadit a hrát jsem přestal někdy v juniorech. Začal jsem se na to koukat tak, že bych tomu aspoň pomohl, a měl jsem pocit, že za ty peníze, které jsme vydělávali, by to bylo možné. Jednalo se o souhru malých pocitů, ne něčeho, co by dávalo větší smysl. Přál jsem si to alespoň zkusit a náš první cíl byl postoupit do vyšší soutěže. To se nám shodou okolností povedlo díky rozšířené baráži, kdy šly nahoru čtyři týmy. Následně jsme se zachraňovali a poté hráli chvíli nahoře.“

O Tygrech jako favoritu na titul

„Myslím si, že většina ze čtrnácti klubů přemýšlí před každým ročníkem, jak složit tým, aby dosáhl toho nejlepšího výsledku. Sny o finále jsem měl skoro každý rok, ať už to byla léta s Petrem Nedvědem, před ním nebo po něm. Dnes už to ovšem nefunguje tak, aby někdo řekl, že takový je plán a teď to musí vyjít. Máme pětadvacetiletou zkušenost na to, aby tu nebyly nějaké proklamace, jaké jsou cíle a tak. Že všichni hráči a funkcionáři tu ambici mají, je nepochybné, proto se to jmenuje sport. Jde tu o tvorbu nějakých chemických seskupení, výkonnost a také sny. Není to ale stroj. Nedá se to přirovnat k tomu, že dáte například více tun betonu, železa a máte tak větší sílu. Je to extrémně křehké. Zaplať pánbůh, že můžu říct, že jsem ten vytoužený úspěch už jednou zažil.“

O síle kádru

„Marku Kvapilovi se daří tak, že suverénně vede bodování. To už něco znamená. I když jsme uvolnili v té době nejlepšího střelce extraligy, Michala Bulíře, nahradili jsme ho následně jiným odchovancem, což pro nás je extrémně příjemné a vzorové pro naše chování jak k námi vychovaným hráčům, tak i těm, které bychom k nám z ostatních klubů přijali. Je to o pečlivém výběru. Přišel Tomáš Filippi a vzápětí se k nám vrátil extrémně úspěšný hráč, jenž si u nás poprvé pořádně vyzkoušel extraligu, tedy Michal Birner. I to může svědčit o tom, že jsou zde hokejisté, kteří chtěli hrát primárně u nás. Je to pro nás čest a děkuji hráčům za to, že přistoupili na kompromisní podmínky. Nemůžeme se řadit ke klubům, které dávají půlmilionové výplaty, takže si toho vážím a jsem rád, že jsme došli ke společnému porozumění.“

O návštěvách v kabině

„Po domácí prohře do ní nechodím, protože není potřeba ještě více rozsévat moji kyselost. Jinak ovšem do kabiny zavítám po každém střetnutí.“ 

O Lize mistrů

„Liga mistrů je však stále trochu podceňována a hanobena za to, že není tak finančně efektivní, jako fotbalová. K tomu však musíme dospět a půjde to jen společnou cestou, na které budou všichni produkt podporovat. Je to jediná šance, jak se můžou narodit peníze. Dnes je to o stech tisících eurech, za deset let to už můžou být třeba dva miliony. Bez tradice to nepůjde. Nemáme po Evropě stadiony pro šedesát tisíc lidí, jako má fotbal. Jsme v jiné dimenzi a rozhoduje potenciál sledovanosti.“

O možné výměně Michala Bulíře v úvodu sezóny

„Po prvních dvou kolech jsme měli skóre 0:6, Michal měl tři střely na bránu a byla tu diskuse o trejdu. Nyní se bavíme o nejlepším střelci do nějakého dvacátého kola, který má krásný kontrakt na tři roky. Dostal se pod šílený tlak, jelikož příprava byla nemastná neslaná. Byl na něj hezký pohled, zesílil a vypadal úžasně. Před sezónou to však nebylo nic moc a poté přišel začátek extraligy. Nechci říct, že ho to vysvobodilo, nějaký rozhovor s ním ale přišel. Poté se probral, byl hladový po gólech a šel do kolen. Předtím neproměňoval střely ze záklonu a najednou protrhával síť, což je přesně synonymum úspěšného střelce.“

O cestě Radima Šimka do NHL

„Od začátku jsme to v něm viděli. Poprvé se v áčku objevil v sezóně, kterou dokončoval Filip po Rostislavu Čadovi. Ročník jsme jen dohrávali a Radim již svou roli měl. Strašně mu poté pomohl Martin Ševc. Důležité bylo, že neodešel hned. Po mistrovské sezóně se o tom mluvilo, my ho ale udrželi a domluvili se, že ještě jeden rok v Liberci odehraje. To pro něj bylo extrémně prospěšné. Ačkoliv bojoval s problémy se zády, svůj potenciál potvrdil. Farma San Jose ho zocelila, na psychiku to neměl vůbec jednoduché. Hlavu měl nabitou dvěma roky úspěchů a dominantní rolí v týmu, nemluvě o neznalosti jazyka a prostředí. Nakonec to ovšem překousal. Jsme za něj šťastní a strašně mu to přejeme. Celý podzim se na zápasy jen koukal z tribuny. Poté naskočil a během pár zápasů s Radimem se Sharks zvedli, sám si navíc připsal pět bodů.“