Hasič – pro mnoho mužů povolání z dětských snů a pro ženy zachránce, co vás z plamenů vynese v náručí a zachrání. Nejen to představuje povolání hasiče a ti, kdo jimi jsou, jsou nezbytnou součástí klidného spánku ostatních. Jan Čmuchálek je hasičem jak profesionálním, tak i dobrovolným.
Dobrovolní hasiči jsou lidé různých profesí, které spojuje v případě potřeby adrenalin, odhodlání a snaha pomoci druhým. Jan Čmuchálek společně s jeho bandou, jak on sám nazývá své kolegy, se mimo jiné zaměřuje na prevenci ve formě akcí a besídek pro děti a mládež.
„Snažíme se třeba pro školku dělat akci, na které děti nenásilně učíme bezpečnosti, ale organizujeme i různé akce pro veřejnost na našem hřišti v Růžodole. Působíme i jako preventivní hlídky na různých veřejných akcích, ať už jde o fotbaly, plesy atd. Nastane-li ale nějaká událost, na kterou jsme vybaveni, ihned řešíme a nabízíme pomoc, která je v našich silách.“
Jak už bylo zmíněno, hasiči „pouze“ nehasí požáry. V případě poptávky poskytují také rizikové kácení dřevin a výškové práce.
„Co ale asi stojí nejvíce za připomínku, je již zmiňované hřiště, které se snažíme nějakým způsobem udržet a rekonstruovat ze svých zdrojů, za finanční pomoci sponzorů a různých grantů nebo dotací. Nejde vše sice tak rychle, jak bychom si představovali, ale každá volná minuta, kterou tam trávíme, je na výsledku vidět. V rozvoji nás ale hodně brzdí zbytečná byrokracie, která nás pak ve finále stejně neochrání. Hodně jsme spoléhali na možnost získání financí třeba i z nějakých grantů města a nadací, ale zjistili jsme, že to není asi moc určeno pro takovéto skupiny dobrovolníků, tak si ty peníze na náš záměr raději vyděláváme a oslovujeme sponzory pro takovéto věci nadšené. V nejbližší době se po debatě s maminkou postiženého syna chystáme pustit do herní zóny právě pro imobilní děti, což podle nás v Liberci chybí. Netvrdíme, že tady třeba nějaké taková není, ale my jsme ji neobjevili,“ říká Jan Čmuchálek.
I to byl jeden z hlavních důvodů, proč se z něj stává politik nebo-li politický hasič. Sám sebe vidí jako obyčejného člověka pocházejícího z určité vrstevní skupiny, kterou spojují problémy, kterým vstupem do politiky chce zabránit nebo je vyřešit.
„Je spousta věcí, které mě štvou. V Liberci bych asi nejvíce poukázal na pomocnou ruku dobrovolnosti, která mi je nejbližší, ale taky na celkovou bezpečnost pro občany. Nechci zbytečně rozvíjet teorie, ale myslím, že celková bezpečnost by měla být stále na programu dne a bylo by ji potřeba posílit i ve stránce prevence. Snad možná proto se věnuji s partou té dobrovolnosti a hřišti.“
Pro Jana Čmuchálka, jako otce tří dětí – jednoho devatenáctiletého a jak sám říká dvou šestiletých „malých zvířátek“ – je na prvním místě jejich zdraví a blaho, stejně tak jako jeho dalších členů rodiny. Do nich počítá mimo lidský druh také slepice, husy, kachny, perličky, krůty, holubi, prasata (maďarské mangalice), králíky, nutrie, ovce, minihorse (koně) nebo papoušky (převážně alexandry malé i velké v mutacích). Takovou třešinkou je na české poměry velká rarita – klokan.
Více na www.menimeliberec.cz
PR text
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
