Pátek 5. 12. 2025 | Svátek má Jitka
Studánečtí hasiči si na nedostatek práce stěžovat nemohou. Jejich schopnosti prověřily povodně před už téměř čtyřmi lety, zasahují u požárů i nehod. Jak sami říkají, nikdy nevědí, co je čeká a podcenit nemohou ani nejbanálnější zásah. Jejich jednotka je na Liberecku třetí nejvytěžovanější.
Loni tak vyjížděli k celkem osmadvaceti zásahům. Asi nejvíc ale všem utkvěly v paměti povodně z roku 2010. „Doslova jsme budili obyvatele domů ve Mníšku a Nové Vsi. Některé jsme vynášeli na zádech jištěni lanem a druhý den jsme v Nové Vsi zasahovali u požáru garáže, kde ještě den předtím byl dům,“ vzpomíná velitel jednotky Josef Hazi. „Po další dny jsme jezdili pomáhat do postižených obcí a měst až do chvíle, kdy byla znát fyzická a psychická únava,“ pokračuje.
Práce hasiče je podle něj náročná jak fyzicky, tak především psychicky. Hasič nikdy vlastně na sto procent neví, do čeho jde. „Když vy spíte, my vyjíždíme k zásahu a nikdy nevíme na jak dlouho, jestli se v pohodě vrátíme. Zazvoní-li nám gsm brána a volá nás na poplach siréna, tak nikdy nevíme, co na nás čeká. Nepodceňujeme ani nejbanálnější zásah,“ říká Hazi.
Rok 2011 přinesl výjezd Studáneckých hasičů do hořícího azylového domu v Kateřinkách. „V dýchací technice jsme evakuovali obyvatele a jedna dívka utrpěla šok. Představte si slečnu do 50 kilogramů a my jsme ji v šesti lidech nemohli udržet,“ říká Hazi.
O rok později utkvělo v paměti dobrovolníkům cvičení v českolipském domu Crystal, kde došlo k výbuch a následnému požáru. „Počet raněných převyšoval čtyři desítky a namaskování úrazů od kolegů z Červeného kříže bylo na hranici se skutečností. Dým, tma, panika, křik a všude něco pod nohama,“ běhá ještě dnes veliteli mráz po zádech.
Jedním z posledních větších výjezdů byl požár domu v Kateřinkách, kam Studánečtí dorazili ihned po profesionálech. „Sice obyvatele domu pomohli zachránit z kouře dělníci od vedle, ale rychlý dojezd, profesionální nasazení a super práce zamezila větším škodám. Moc nechybělo a požár by se přenesl do patra,“ popisuje Hazi.
Samotná jednotka má v současnosti 19 členů od devatenácti do jednapadesáti let. „Jsme něco mezi kamarády a rodinou. Když se nesetkáváme ve zbrojnici, tak společně i sportujeme. V minulých letech jsme se věnovali požárnímu sportu, kde jsme se třikrát zúčastnili republikového přeboru. Máme jedno osmé, čtvrté a dokonce i bronzovou medaili,“ přibližuje velitel jednotky.
SDH Krásná Studánka spolupracuje s kolegy z Žitavy a také z Herrnhutu. „Naši noví kamarádi mají zbrojnici po rozsáhlé rekonstrukci za cca 760 tisíc euro a zázemí nemá konkurenci,“ říká Hazi. Podle něj si jednotky vzájemně vyměňují zkušenosti z výcviku i zásahů. „Třešničkou na dortu by mohlo být pořízení nových dopravních automobilů a oprav azbrojnic v Krásné Studánce a Rennesdorfu z prostředků EU,“ uzavírá velitel.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
