Podzim začíná v galerii třemi novými výstavami. V hlavní roli ženy a současné výtvarné umění
Hned tři nové výstavy přichystala na začátek září liberecká galerie v bývalých lázních. Otevírají se dvě prezentace současného výtvarného umění, přinášející silnou ženskou výpověď o dnešním světě. O přínosu české architektury 70. let 20. století ve světovém kontextu pak vypovídá výstava, připravená pouze ve virtuálním prostoru.
Výtvarnice střední generace z takřka protilehlých koutů Evropy, Dorota Sadovská a Alannah Robins, představují v rámci projektu Spiritualita dvě odlišná pojetí duchovních aspektů v umění. Pokud slovenská tvůrkyně přichází s vnímáním spirituality skrze tělesnost, pak irsko-švédská výtvarnice citlivě vnímá a osobitým způsobem zhodnocuje přírodní struktury a jako součást výtvarných děl je staví je do nového a nezvyklého kontextu, v němž vyniká jejich svébytná estetická hodnota. Obě se setkaly zásluhou kurátorky Lenky Sýkorové a vystavovaná díla vytvořily přímo pro konkrétní prostor unikátní budovy libereckých Lázní.
Projekt Intervence #28: Alma Lily Rayner / Návod na přežití má výrazné mimoumělecké přesahy. Zrodil se v loňském roce v Ostravě v rámci Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020 a je zaměřen na vytváření podpůrné platformy pro lidi se zkušeností s různými formami útlaku. Není to klasická jednorázová výstava, ale pokračování aktivity, která byla původně spojena s ostravskou galerií Plato a jistě bude pokračovat i v následujících letech. Původem izraelská umělkyně a aktivistka žijící v Praze propojuje výtvarné umění, mluvené slovo a digitální média, aby zprostředkovala účastníkům prožitky těch, kteří se ve většinové společnosti pro svou jinakost mohou cítit jako oběti. Kurátorkou, která připravila tento projekt, vznikající v široké kolektivní spolupráci, je Karina Kottová.
Pandemie Covid-19 přinesla praktickou zkušenost s některými inovacemi, například s novým uplatněním muzeí a galerií ve virtuálním prostoru. Toho nyní využívá OGL v rámci projektu Ósaka 1970: Křižovatka československé a světové architektury. Historik a teoretik architektury Ondřej Hojda v jeho rámci „rekonstruoval“ celosvětově nesmírně vlivnou světovou výstavu Expo Ósaka 1970 a československý podíl na ní. Forma online výstavy umožňuje oslovit široké publikum. V tomto případě je dvojnásob záslužná i proto, že ósackému pavilónu se v českém prostředí nedostalo zdaleka takového ohlasu, jakého se dočkaly československé pavilóny na světových výstavách v Bruselu 1958 a Montrealu 1967. Pro formování moderního světa přitom mělo Expo Ósaka 1970 význam minimálně srovnatelný s předchozími světovými výstavami.
Pro letošní podzim dále galerie připravuje výpravně a tematicky náročnou výstavu Obrazy zášti, která vzniká ve spolupráci s Akademií věd České republiky a kontemplativní prezentaci děl libereckého rodáka Zdeňka Trse.
