RECENZE: Ztracený Tim Burton a Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné filmy

Stojím před kinem a přemýšlím, chci vidět Anthropoid nebo Sirotčinec slečny Peregrinové? Stojím, nevím, přemýšlím. Kouknu na plakát a ještě jednou si přečtu jméno režiséra. Tim Burton. Je rozhodnuto. Vlastně jsem na film šel jenom kvůli tomu, že ho režíroval právě Burton. Něco málo jsem o předloze věděl, kousek jsem i četl, ale hlavním argumentem bylo právě jméno režiséra.

Zajímalo mě, jak šílený Tim adaptuje fantaskní hororovku z pera Ransoma Riggse. Burton je typický svým osobitým stylem, strašidelnou atmosférou doplněnou o humor a vizuálním orgasmem v podobě architektury a palety monster, které v jeho dílech můžeme vidět.

Riggsův Sirotčinec mi připadal jako perfektní látka, ve které by mohly vyniknout všechny výše zmíněné Burtonovy přednosti. Jsou tam strašidelné děti, opuštěný zábavní park, netvoři pojídající oči dětí, opuštěný sirotčinec a mnoho dalších věcí, u kterých byste čekali, že zrovna Burton se na nich náležitě vyřádí.

Bohužel, opak je pravdou. Potenciál, který předloha nabízela, nebyl využit tak, jak bych u někoho, kdo se v perfektních vizuálech a ponuré atmosféře přímo vyžívá, čekal.

Místo očekáváného jsem dostal o něco horší X-Meny. Děti se zvláštními schopnostmi žijí ve velkém sirotčinci pod taktovkou vychovatelky Evy Green. Green nedostala moc prostoru, za celý film řekla zhruba pět vět, no co se dá dělat, když jste půlku filmu pták, navíc pták v kleci.

Kdo ví, jak by role sedla Heleně Bonham Carter. Před natáčením se ale s Timem rozešli, tak už nic nebude.

Jednoho dne do sirotčince příjde nový "X-Men", kterého tam nasměroval jeho senilní dědeček. Nejdříve si myslí, že žádné schopnosti nemá, ale postupně zjišťuje, že jeho schopnost je jediná, která dokáže sirotčinec a jeho obyvatele ochránit před šíleným vědcem AKA Samuel L. Jackson - jako šílenec, pojídající dětské oči, vypadá opravdu luxusně.

Mimochodem, víte, proč se to možná trochu podobá X-Menům: První třídě? Protože scénář psala Jane Goldman, která právě na X-Menech spolupracovala.

Příběh se může zdát trochu komlikovaný, jelikož se tam cestuje časem a vytvářejí časové smyčky, které se neustále opakují, ale postupně začnou mizet a hrdinové se musí složitě dostávat do různých dob, aby vyhledali svou smyčku. Pro oko diváka prostě a jednoduše CHAOS.

Děti v sále, snažící se film pochopit, by možná při pozorném sledování, zajišťovali větší zábavu, než samotný film. Já jsem se kupodivu neztratil a jakž takž jsem chápal.

Co mně ale nesmírně vadilo, byla nedovysvětlenost. Občas se ve filmu něco stane a vy nerozumíte tomu, jak se to stalo, jak je to ve světě příběhu možné. Veškeré podobné otázky jsou ve snímku nezodpovězeny, to je škoda. Potom už vám ani nepříjde divné, že létající dívce vybuchnou její olověné boty, ale v další scéně, už je opět vesele nosí. Asi magie.

Někdy už se divák ani neptá, jak je to možné, proč? Nehledá motivaci postav, protože ve filmu je prostě možné úplně všechno. To je problém mnoha filmů a knih, které manipulují s časem. Když připustíte to, že se dá zabránit něčí smrti nebo oživit mrtvé, divák je ztracen. Rezignuje, jelikož počítá s tím, že stát se může všechno a každá chyba může být napravena. Nemá proč být zvědavý a napětí přestane fungovat.

Ve výsledku mě film nijak neurazil, byla to prostě příjemná rodinná fantasy oddechovka na sychravé sobotní odpoledne, ale já jsem od Burtna čekal víc. Čekal jsem víc z jeho stylu, krom několika odkazů na jeho dřívější filmy jsem nedostal nic. Čekal jsem víc řemeslné práce a méně CGI, jak bych u Burtona očekával, bohužel.

Rozhodně to nebylo špatné, jako Burtonův předchozí snímek Temné stíny, ale kvality jeho starších snímků Sirotčinec bohužel nedosahuje.

Někdy výjde k blockbusteru knížka, která čistě přepisuje děj filmu, většinou to není nic moc čtení. Zde máme určitou paralelu. Teď vyšel film ke knižnímu bestselleru, ale nebylo tam nic moc k vidění. Zvláštní.