Hotel pro vítěze: Příběh Františka Jelínka
Jsem pyšný na to, že během „padesátky“ bydlí v mém hotelu vítězové. I pro ně je to srdeční záležitost. Rok co rok připadají na termín závodu narozeniny pětinásobného olympijského vítěze Thomase Alsgaarda, a tak mu vždycky upeču dort a dám na něj svíčky.
V roce 1971 mi bylo sedmnáct. Byl jsem juniorský reprezentant a velký frajer, takže jsem na svou první Jizerskou padesátku vyrazil bez tréninku. Od startu mi to jelo jako s motorem a zkušení borci, které jsem předjížděl, na mě volali: „Opatrně, Franto!“ Jenomže já byl hrdý, a říkal jsem si: NIKDO mi nebude říkat, jak jet. Na Knajpu jsem dojel pátý a byl jsem přesvědčen, že je mi souzeno vstoupit do běžkařského pantheonu velikánů.
Frajeřina mi vydržela do pětačtyřicátého kilometru. Na Nové Louce jsem dokonale ztuhnul. Kolem mě se přehnali Honza Blažíček, Vítek Fousků a volali na mě: „Frantíku, Frantíku, pojeď, u Vocásků bubnujou.“ Ale já nemoh’ jet nikam, já viděl tmu. Úplně mi došel cukr. Seděl jsem v lese na pařezu, někdo mi dal borůvkový kompot a taky napít, protože jsem byl úplně dehydrovaný.
Nová Louka je jenom pár kilometrů před cílem, ale já byl přesvědčený, že se do něj nikdy nepodívám. Stál jsem na kopci a vůbec jsem nevěděl, kde seberu sílu zase rozjet lyže. Do cíle jsem se doploužil silou vůle. Třicátý. Tehdy jsem pochopil, co je Jizerská. Když vám někdo bude tvrdit, že na ní nikdy neměl krizi, kecá…
Ale podruhé jsem už opravdu vyhrát měl. Jenomže jsem přijel do Liberce na registraci pozdě a nedostal číslo. A tak jsem se domluvil s jedním házenkářem z Železného Brodu, s Jirkou Černíkem. Slovo dalo slovo, dal mi svoje. Měl vyjetou jenom třetí vlnu, a to bych neměl šanci. Takže jsem to numero schoval pod bundu a proplížil se na startu mezi elitu. Bohužel mě někdo udal, přišel pořadatel a poslal mě zpátky.
Vyrazil jsem jako o život trychtýřem na Hrabětický louce, stáhnul jsem ztrátu a probil se až na čtvrté místo. Měl jsem moc dobře namazáno, za normálních okolností bych musel vyhrát. Tehdy jsem ještě nevěděl, že budu žít v Bedřichově. Teď mě to mrzí dvojnásob, protože se nemůžu vytahovat.
Můj trik se záměnou čísla měl ovšem dohru. Druhý den vyšel ve Sportu článek Kousky pana Jelínka. Autor hlásil, že na vynikajícím čtvrtém místě dojel neznámý lyžař Jiří Černík z Železného Brodu, ovšem později se ukázalo, že jde o výborného lyžaře z Vysočiny Františka Jelínka, ale že nikdo nechápe, proč tento podvod udělal. Co jsem měl říct: Že jsem neměl číslo a strašně chtěl vyhrát? Sport tě nutí se v životě překonávat, vždycky chceš někoho porazit. Tuhle ambici jsem měl i jako podnikatel. V Bedřichově mám hotel, kam jezdí vítězové, ale pro sebe nepotřebuju nic. To jenom když v neděli večer Thomas a jeho přátelé odjíždějí, je mi, jako kdyby někdo umřel. Je tu pak hrozně prázdno.
Jediné, co mě utěšuje, je to, že se za rok zase vrátí.
Další příběh přineseme opět ve středu, a to 17. ledna na našich stránkách. A pokud byste si chtěli přečíst více příběhů, knihu Jizerská 50: Závod plný příběhů, můžete zakoupit v knihkupectví nebo na webu jiz50.cz. Graficky knihu připravovalo Dynamo design v čele s Liborem Jelínkem. Autorsky ji zpracovali Milan Tesař, Václav Cibula, Jiří Fejgl, Kateřina Kadlecová a Petr Volf.
