Za šizení do Vltavy aneb Jaké to bylo, když spotřebitele chránil panovník
Máslo nastavené lojem, tlučený pepř chlebovou kůrkou, sůl vápnem. Uhynulí lososi obarvení krví jiných ryb. Tak se u nás šidilo ve středověku. Tento týden proběhl Světovým dnem spotřebitelských práv, který připomíná, že leccos z toho, co dnes považujeme za samozřejmost, je výdobytkem několika málo posledních let či desetiletí. Třeba to, že vadné zboží můžeme reklamovat. Kdo dříve chránil zákazníky a jaké tresty hrozily nepoctivým obchodníkům?
„V dobách, kdy neexistovaly účtenky, paragony a faktury, mohlo být zárukou obchodu jen čestné slovo. Prodejce dle městského práva ručil za to, že jeho zboží není kradené. Odpovědnost za vady se neřešila,“ říká Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Jen u koní platilo, že pokud se u zvířete do tří dnů projevila dýchavičnost nebo namožení, musely být zákazníkovi vráceny peníze. V případě nemovitostí ručil prodávající za to, že má právo ji prodat.“
Vztahy mezi zákazníky a prodejci se v dobách minulých snažili regulovat panovníci a profesní cechy, které tak chránily svou čest. V roce 1579 byla vydána Práva městská Království českého, která zajišťovala jednotná pravidla pro prodávající. Na jejich dodržování dohlíželi městští konšelé. Obchodníci byli stejně jako dnes v honbě za ziskem vynalézaví, proto na trzích hlídkovali i místní odborní mistři, prohlíželi zboží a to nekvalitní zabavovali.
Prověřování vah a měr nebyl jednoduchý úkol. V různých zemích se používaly rozličné míry a ani náš loket nebyl ve všech městech stejný. Srovnání pomáhaly i městské váhy, které byly v době trhů volně přístupné. V pražských hospodách byl zase úřední žejdlík s hřebíkem v roli rysky, kde si host mohl přeměřit, zda mu bylo poctivě nalito. Pravidelné problémy byly s pekaři a řezníky. Ceny jejich výrobků, stanovené rychtáři a konšely, zůstávaly stejné, ale náklady na suroviny rostly, snažili se tedy ušetřit na úkor kupujících.
Konšelovi při práci na trhu asistovali písař, biřici a rychtář, který měl právo zatýkat. Kdo se bránil, mohl zaplatit hrdlem nebo useknutím ruky. „Špatná závaží a míry byly zabaveny a zakopány pod šibenici. Podvádějícího hříšníka kat ponořil v železném koši do Vltavy, ať byla roční doba jakákoliv, a navíc mu byla uložena peněžitá pokuta. Máme o tom svědectví z doby panování Rudolfa II., kterému na férovosti obchodování zjevně záleželo,“ popisuje Lukáš Zelený.
Cechy, které začaly vznikat ve 14. století, postupně v kontrole kvality a poctivosti nahrazovaly městskou správu. V době velkých epidemií, kdy nebylo dost pracovních sil a ceny stoupaly, byli zákazníci chráněni před zdražováním zvláštními cenovými sazebníky. Řemeslníkům bylo zakázáno se na cenách tajně domlouvat.
I v té době byli řezníci a pekaři pod přísným dohledem. Kontrolovala se mouka, ale také míra a váha prodávaného chleba, v Praze dvakrát až třikrát týdně. U masa byla důležitá zdravotní nezávadnost a váha. Chléb a maso, které neprošly prověrkou, byly rozdány chudým. Ani ostatní zboží neunikalo kontrole. Zkoumal se slad, kožichy nesměly být šity z uhynulých zvířat a bylo zakázáno nabízet místo zlata pozlacené kovy.
