DRBNA HISTORIČKA: Proměny Soukenného náměstí, hostinec Německý dům nahradil Palác Dunaj
Celé Soukenné náměstí procházelo během dvacátého století zásadními proměnami. Baťa, Ještěd, to ve měnilo vzhled prostoru. My se ale dnes podíváme na část náměstí, kde od konce dvacátých let stojí Palác Dunaj. Tomu musela ustoupit klasicistní stavba hostince Německý dům.
Na počátku 20. století tu převládala značně chaotická zástavba menších domů a na místě pozdějšího parčíku stál blok renesančních budov, doplněný roku 1905 secesním obchodním domem bratří Bayerů, dvoupatrovou stavbou.
Mezi nejhodnotnější doklady stavitelství konce 18.a počátku 19.století, známé jako liberecký kamenný měšťanský dům, patřil klasicistní hostinec Německý dům. Postavil ho roku 1802 stavitel J. J. Kunz, nejplodnější liberecký architekt své doby. Jeden z nejhezčích libereckých klasicistních domů se štukami zdobenou fasádou (čp.122 - IV) na nároží Soukenného náměstí a dnešní Revoluční ulice musel přes protesty památkářů ustoupit stavbě pojišťovny Dunaj
Soukenné náměstí s Německým domem
Liberecká realizace Paláce Dunaj, financovaná pojišťovnou Donau Allgemeine Versicherung A. G. byla postavena takřka současně s expoziturami v Praze. Do města přinesla typ velkoměstského, pasážového paláce a patří k Foehrovým největším mimopražským zakázkám.
Novostavba znamenala zásadní hmotovou a výškovou proměnu Soukenného náměstí a zajímavá je i z hlediska památkové péče, neboť jí musel ustoupit památkově chráněný hostinec Německý dům, od Johanna Josefa Kuntze, zřejmě nejkvalitnější ukázka liberecké klasicistní měšťanské architektury. Stavební práce včetně nosného železobetonového skeletu provedla liberecká filiálka prestižní vídeňské firmy Ed. Ast, Stroner & Co., která se musela potýkat s řadou obtíží, kdy např. kvůli problematickému podloží a svedení Harcovského potoka do podzemí, musela být část domu vybudována na 820 čtyřmetrových pilotech z jedlového dřeva, nesoucích základový železobetonový rošt.
Výstavba Dunaje
Přízemí obsahovalo prodejní plochy (nacházelo se zde 14 různých obchodů), první patro bylo využíváno pro provoz pojišťovny a zbylá kromě dvou posledních sloužila k bydlení. Ústředním prostorem osmipodlažního domu byl Lichthof (světlý dvůr), rozsáhlý, provzdušněný centrální prostor krytý mohutným nadsvětlíkem, do nějž ústily čtyři pasáže a jednotlivá podlaží spojovaly dvě schodišťové „věže.“ Samozřejmostí pak bylo elektrické osvětlení, ústřední teplovodní a teplovzdušné výtápění, vodovod, domovní telefon a zdviže (2 páternostery a 3 běžné výtahy).
Dunaj v letech po dostavbě
Z uměleckohistorického hlediska stojí architektura paláce Dunaj na pomezí moderního konstruktivismu a expresionismu s vlivy populárního neoklasicistního revivalu. Protože byla budova ve vztahu k drobné okolní zástavbě značně naddimenzována, Foehr se pokusil o její optické snížení terasovitým odstupňováním posledních dvou obytných pater. Současně se mu podařilo potlačit výrazně monoblokový charakter objektu využitím expresivně zaoblených nároží vtažených do těla stavby.
Dunaj po válce až k revoluci
Po roce 1948 sídlily v budově Energetické rozvodné závody, v roce 1958 byla v přízemí otevřena samoobsluha. Centrální prostor sloužil k výstavám, ale v letech 1962 - 1964 byl přestavěn na velkoprodejnu potravin. V roce 2013 proběhla rekonstrukce podle projektu Petra Stolína.
Dunaj po revoluci
