Po měsících v umělém spánku bojuje o nový život. I kvůli svému synovi
Martin byl vždycky kus chlapa, který se nebál postavit k práci. Kamarád, milující táta malého Honzíka i partner. Znenadání se ale v roce 2022 jeho život změnil z minuty na minutu.
Při renovaci stolu se náhle zhroutil k zemi. Pomoc se k němu dostala okamžitě, ale diagnóza byla neúprosná. Prasklé aneurysma a nepříliš dobrá prognóza, která Martinovi dávala jen chabé šance na život. Tři měsíce v umělém spánku byly především čekáním jeho blízkých, kteří jej pravidelně navštěvovali a doufali. Pak jej lékaři probudili a výsledek byl neúprosný. Martin ochrnul na pravou polovinu těla, má postižené řečové centrum a aby toho nebylo málo, chybí mu kousek lebky a má stále ještě jedno aneurysma.
Přesto se Martin, ani jeho rodina, která žije v Liberci, nezdává. Bojují ze všech sil. Martin sice jezdí na vozíku a bez asistence se neobejde, ale už se s dopomocí postaví a ujde pár kroků po rovině. Osmatřicetiletému muži s tím významně pomáhají v Rehabilitačním centru Sarema v Liberci, kam pravidelně přichází na neurorehabilitaci. Procedury jsou náročné a finančně nákladné, i proto se každá koruna, která na rehabilitace pro Martina přijde, počítá.
Přátelé na podporu rehabilitací pro Martina založili sbírku, kde vybírají příspěvky na cvičení. Chtějí, aby opět aktivně žil.
Podpořit ho může každý
Martin má velkou vůli se zlepšit především kvůli svému synkovi Honzíkovi. O Martina se starají jeho rodiče, a především maminka se věnuje výhradně jemu. Všechny úspory, které měly ale investovali do úpravy bydlení pro Martina. Bylo nutné zařídit bezbariérový přístup pomocí sedačkové lanovky, dále bezbariérovou koupelnu a toaletu.
Další komplikací je i psychický stav jak Martina, tak jeho rodičů. Maminka se rozhodla vzdát se svého zaměstnání, a tím i příjmu, a věnovat se plně jeho zotavení. To všechno způsobuje samozřejmě velký nápor na psychiku i na logistiku.
Bohužel Martina partnerka jeho stav nezvládla a opustila jej, což mu na psychice nepřidalo. I tak se Martin snaží a na Honzíka platí třeba řádně alimenty a pokouší se s ním komunikovat.
„Honzík otce neviděl déle než půl roku, ač jsou na sebe velmi fixováni a vídali se pravidelně. Vzhledem k tomu, že Martin trpí afázií a nemůže tedy se svým synem komunikovat, navíc v prvních měsících nevypadal Martin vůbec dobře, to byla velká rána i pro malého Honzíka. Teď se zase vídají pravidelně, Honzík s tatínkem tráví víkendy a některé prázdniny,“ popisují přátelé rodina Martina, kteří se mu snaží pomáhat, co to jde.
Velkou oporou celé rodině byla obvodní lékařka Veronika Braierová a následně tým pracovníků Sarema Liberec. Díky nim Martin dělá veliké pokroky. Teď čeká Martina poslední překážka ve zotavování - vyplnění druhé výdutě, kterou v mozku má. Pak se může plně věnovat rehabilitaci.
