Liberecké ulice ukrývají neprávem zapomenutou krásu
Motýlí křídla, Brána snů, Pocta kosmu, Květ, Výbuch, Léto… Možná kolem nich denně procházíte a ani o tom nevíte nebo si jich jednoduše nevšimnete. Skulptury a plastiky z 60. – 80. let 20. století krášlí celý Liberec. Dnes jsou trochu pozapomenuté, mají nálepku pozůstatků minulého režimu, většinou jsou to ale ve skutečnosti hodnotná umělecká díla. Bohužel nedoceněná.
Plastiky jsou po celé naší republice a nejenom v Liberci. Nadšenci je znovu objevují a stále více se rozšiřuje i projekt nazvaný Vetřelci a volavky, který sochy z minulých let mapuje a popisuje. V Liberci se jimi zabývá mimo jiných historik Petr Freiwillig. Možná vás překvapí, co všechno v Liberci máme.
Kde se vůbec plastiky v Liberci vzaly. Jaká je historie jejich vzniku?
Liberec není ve vztahu k větším městům po celé České republice výjimkou. Hlavním obdobím vzniku těchto plastik či skulptur bylo období od druhé poloviny 60. let, až po léta osmdesátá. Rozhodující význam pro tvorbu soch v Liberci měly v té době dva faktory. Výstava Socha a město v roce 1969, která přinesla rozmístění děl do veřejného prostoru, a pak usnesení vlády z roku 1965, které určilo, že 4 procenta z nákladů při investiční výstavbě musí směřovat do umění spjatého se stavbami.
Sochy jsou proto postavené na předem určených místech?
Najdeme je zejména v parcích a na sídlištích. Nápadná je nízká hustota nebo i absence v nejnovějších sídlištích, mezi něž patří Rochlice II, Doubí nebo Vesec a naopak jejich koncentrace v nejstarších a z hlediska urbanistického nejkvalitnějších lokalitách projektovaných v 60. letech, jako jsou Králův háj nebo Ruprechtice. Díla nacházíme i v centru města, ale zde zejména v minulých letech jejich počet znatelně poklesl.
Proč počet plastik poklesl? Nelíbí se?
Bohužel společnost ani městská samospráva, a v tomto Liberec opět není výjimkou, tato díla dosud nepřijala a nedocenila. Je to velmi krátkozraké. Vezměme si, že chráníme spousty barokních soch a drobných sakrálních památek, a to nejen pro jejich umělecké hodnoty, přitom řada z nich jsou umělecky průměrná nebo podprůměrná díla. Dnes nikoho nenapadne zapřahat je za traktor a táhnout polem, jak se dělo v padesátých letech, jako výraz špatně pochopeného náboženského boje. Bohužel stejně nevnímáme hodnotná díla z druhé poloviny 20. století, přitom ta stejně jako líbivé barokní kapličky, vyjadřují ducha doby a mají v mnoha případech vysokou uměleckou hodnotu.
Která z libereckých děl patří k těm nejhodnotnějším a nejzajímavějším?
Určitě bych uvedl Motýlí křídla před nedávnem zesnulého Jiřího Nováka, která jsou k vidění u lázní. Jejich zvláštností a Novákovo specifikum je, že se jedná o větrný mobil. Drátěné konstrukce motýlů na vrcholu laminátových jehlanů rozhýbává vítr. Zmínit, kromě mnoha dalších, zaslouží také Jan Solovjev a jeho Sedící rodina na Králově háji nebo abstraktní plastika před katastrálním úřadem. Sedící žena od téhož autora u autobusového nádraží, stejně jako mnoho dalších výtvarných děl, bohužel nenávratně zmizela.
Kolik plastik po Liberci najdeme a kam se ty zmizelé poděly?
V současnosti je na území Liberce kolem šedesáti těchto děl. Ještě před patnácti lety jich bylo nejméně o deset víc. Zmizely např. monumentální Sirény před teplárnou, poetická Dívka se slamákem na sídlišti Horní Kopečná nebo Sluneční hodiny před „Wolkerákem“. Buď byly zcizeny, nebo odstraněny z neznalosti.
Může se někde člověk o plastikách dozvědět více? Mnohé nejsou skoro k nalezení, o popiscích ani nemluvě.
Velmi rád bych upozornil na projekt sochaře Pavla Karouse a jeho kolegů nazvaný Vetřelci a volavky. Projekt mapuje výtvarné umění z doby normalizace na území bývalého Československa. Kromě internetového katalogu www.vetrelciavolavky.cz vyšel atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru pod totožným názvem. Problematikou libereckých děl se dlouhodobě zabývá PhDr. Jan Mohr, existuje též starší číslo Zpráv České besedy od Kateřiny Tomanové, kde se o sochách rovněž zájemci mnohé dozvědí.
