Čínský blahobyt? Na investicích z Číny vydělá hrstka „vyvolených“
Dle údajů České národní banky činil na začátku loňského roku objem přímých zahraničních investic v České republice zhruba 2774 miliardy Kč. Právě tolik prostředků ze zahraničí pomáhalo v české ekonomice vytvářet ekonomickou aktivitu. Přes 92 procent zahraničních investic pochází z Evropy (87 % ze států EU).
Nejvíce v České republice investují firmy z Nizozemí, Rakouska a Německa. Z mimoevropských investorů jsou nejvýznamnějšími zeměmi USA a Jižní Korea. Čína? Naprosto zanedbatelné číslo. Dle statistik ČNB držely čínské subjekty na začátku loňského roku v českých firmách jen cca 0,7 % základního kapitálu.
Faktem je, že čínské investice v ČR jsou nafouknutá mediální bublina, protože i třeba z Portugalska, Slovinska, Finska nebo Kanady do České republiky historicky mířilo více investic než z Číny. Z makroekonomického pohledu tak mají loňský „vpád“ investiční skupiny CEFC do České republiky a včerejší příjezd Si Ťin-pchinga asi takový význam, jako když dojde ke změně počasí z 15 stupňů Celsia na 15,5 stupně Celsia. Na meteorologické stanici to sice do statistik zaznamenají, ale společnosti jako celku se to nijak dramaticky nedotkne.
Přesto samozřejmě nedává smysl označit miliardy Kč z již provedených nebo avizovaných kontraktů s čínskými partnery za naprosto zanedbatelné číslo. I jedna miliarda je hodně peněz. A pro podnikatele, kteří se k této miliardě dostanou, bude strategické partnerství s Čínou určitě představovat víc než jen abstraktní řeči v médiích. A právě o to jde. Kolem prezidenta Zemana a dalších poradců, kteří v Číně systematicky budují svůj vliv, krouží hrozen jedinců, kteří vidí v čínských investicích velký potenciál. Tak velký, že jsou ochotni vynakládat neproduktivní náklady na to, aby se k „čínské“ příležitosti skrze tyto prostředníky dostali. Ekonomie takovému jednání říká rent-seeking (dobývání renty) a uvádí různé možné podoby – transfery peněz do oblasti, které rozhodující jedinec považuje za důležité; provize z uskutečněných transakcí; příspěvky na politické kampaně; nabídka zaměstnání pro blízké osoby; všimné, dárky a další materiální plnění.
Jestli se česká praxe dnešních dní liší od ekonomické teorie, nebo neliší, ukážou zejména následující roky. Česká ekonomika však generuje tisíce velmi zajímavých firem, ve kterých by – při vhodné konstelaci – zahraniční investoři chtěli získat investiční podíly. Záleží jen na tom, zda tyto firmy chtějí o investice usilovat. Jasné by nám každopádně měly být tři věci: Zaprvé, na investicích vydělají primárně ti majitelé podniků, kterým budou investice určeny. Zadruhé, právě proto jsou tito podnikatelé ochotni za zprostředkování investice zaplatit. Zatřetí, za zprostředkování investice je zvykem platit bez ohledu na to, kdo investici zprostředkoval, přičemž platby mohou mít různou podobu.
