KOMENTÁŘ: Sdílená ekonomika nejde zakázat!
V uplynulých týdnech jsem se zúčastnil několika konferencí analyzující problematiku sdílené ekonomiky. Vždy byli přítomni obvyklí podezřelí – politici a úředníci ze státní správy, zástupci tradičních odvětví (jako taxikáři nebo hoteliéři), zástupci firem ze sdílené ekonomiky (jako UBER nebo Airbnb) a pak také ekonomové, právníci, akademici, zkrátka rozumy rozdávající nezúčastnění.
Poznatky? Diskuse o sdílené ekonomice se ubírají jediným směrem – k otázce regulace. Zástupci tradičních odvětví, kterým desítky let regulatorního vztahu s politickou mocí paradoxně vystavěly jistotu příjmů založených na licencovaném poskytování služeb, se globálně nové konkurenci brání všemi prostředky. V České republice to dlouho nebylo jinak. Argumenty ochranou spotřebitele, udržitelným růstem, rovnými tržními podmínkami, zákony a vyhláškami… Proběhlo vše. Zájem spotřebitelů o služby ze sdílené ekonomiky je však tak velký, že si i nejtěžší váhy v tradičních odvětvích začínají uvědomovat, že zákazy nic nezmůžou – spotřebitelé si k levnějším a atraktivnějším službám cestu najdou vždycky. Ať již oficiálně, nebo neoficiálně v šedé ekonomice.
Sdílená ekonomika totiž není jen přespání na cizím gauči nebo svezení se na sedačce v cizím autě. Je to technologická revoluce v obchodních vztazích, srovnatelná s vynalezením pazourku nebo vynálezem parního stroje. Moderní technologie totiž dramaticky snížily náklady na vstup do tradičně silně regulovaných odvětví, nároky na zkušenosti i know-how. S aplikací v chytrém mobilu se můžete lusknutím prstu stát nejlepším taxikářem reagujícím online na měnící se dopravní situaci ve městě, hoteliérem poskytujícím zákazníkům kromě postele i sociální a kulturní zážitky, učitelem, sportovním trenérem, bankéřem, investorem, zemědělcem, spolumajitelem sportovního vybavení… Čímkoliv chcete. Lidé zjistili, že využívat existující (a často zahálející) zdroje k nové ekonomické aktivitě je skvělé a přirozené.
Jsme svědky velkého skoku, kterému se musí přizpůsobit hlavně ti, jimž dnes již zastaralé vzorce ekonomického chování přinášely jistotu zaměstnání i výdělků. Kdo se nepřizpůsobí, skončí v propadlišti dějin. Důkaz? V USA je pravidelně vyhlašován žebříček pěti set nejvýznamnějších firem světa (Fortune500). Z pěti stovek podniků, které se v prestižním žebříčku umístily v roce 1955, dnes pokračuje v obchodní činnosti jen zhruba sedm desítek. A mezi neohroženými světovými lídry byste je hledali marně. Nemusíme chodit do hluboké minulosti – Blockbuster video, Kodak, Sears, Pan-Am, USPS, Hummer, Blackberry, A&F… Všechny tyto firmy si užívaly status neporazitelných šampionů, avšak skončily ve velkých problémech.
Je moc dobře, že naše vláda tento nezvratitelný fakt respektuje, podporuje a, nutno podotknout, sdílí rozumný názor Evropské komise ke sdílené ekonomice: „Sdílenou ekonomiku není možné zakázat, je nezbytné regulací reagovat pouze na závažné dílčí problémy, které se s nárůstem transakcí ve sdílené ekonomice mohou objevit.“ Všechna čest, snad to regulátorům vydrží!
