Markéta Davidová upřímně: Jsme také jen lidi, říká v dokumentu biatlonistka z Janova

Fanouškům dělá radost už několik let. Je mistryní světa, má vítězství ve Světovém poháru, naposledy získala malý křišťálový globus za vytrvalostní závod. V dokumentu ale přiznává, jak jí trápí přístup některých lidí. „Lidi nás berou jako stroje. Ale my jsme také lidi, máme své problémy. Je období, kdy má člověk pocit, že se mu nic nedaří a pak zase, že se mu daří všechno, na co sáhne,“ říká.

Problém podle ní je, že vrcholoví biatlonisté svá období prožívají před televizními obrazovkami. „Bojuje s tím každý, akorát někdo s tím bojuje před jinými lidmi, kteří mají pocit, že ten sport děláme pro ně. Někdy nám dávají sežrat, že se dívali na závod, my jsme špatně závodili a oni z toho mají špatný den. Já z toho mám také blbý den, když blbě závodím,“ pokračuje.

Podívejte se na celý dokument o Markétě Davidové

Je vidět, jak těžce některé věci prožívá, pochybuje. Moc ji nepřidává ani covidová situace. „Druhé Vánoce jsem trávila bez rodiny. Viděli jsme se jenom venku v rouškách. Lidi by si měli více vážit, že se s rodinami mohou vidět a mohou s nimi být,“ myslí si biatlonistka.

Poté přichází nejemotivnější část dokumentu. „Jsou dny, kdy si říkám, že už nemůžu, že už nemám kam jít,“ vypráví biatlonistka a v očích se jí objevují slzy. „Byla jsi někdy na dně?“ zaznívá otázka. „Jo, myslím, že jste mě zrovna přistihli,“ říká s hořkým úsměvem.

Štěstí zažívá se zvířaty. „Práce se zvířaty mi dává klid a pohodu. Jsem ráda, že můžu utíkat ke zvířatům, která nemluví a není tam žádná závist,“ říká s tím, že jejím snem stále je veterina.

Biatlon by si ale vybrala znovu. „Spoustu mi toho dal, mám z něj skvělé kamarády,“ pokračuje.

Největším zážitkem pro ni bylo po vítězství na mistrovství světa slyšet českou hymnu. „Chtěla bych to zažít znovu,“ uzavírá. Příležitost bude mít už brzy, začátkem února startuje olympiáda v Pekingu.