Slovan se stará o mladé fotbalisty z Ukrajiny. Schovávali jsme se ve sklepě, vzpomíná Dmitrij z Oděsy

„Když vpadla vojska do Kyjeva, utekli jsme do Polska," vypráví pro klubový web Míša. „My se ze začátku schovávali doma nebo ve sklepě," vzpomíná Dmitrij z Oděsy. Když se naskytla možnost utéct před válkou do Česka, neváhali. Do Liberce tak postupně přijela skupinka dvanácti chlapců a šesti maminek, které se o kluky starají.

„Kluci mají nastavený režim jako na internátu. Mají služby na úklidy pokojů a v jídelně. Dopolední program je on-line výuka z Ukrajiny. Hodně volného času tráví na hřišti nebo poznáváním Liberce a jeho okolí. Měli možnost navštěvovat i utkání A mužstva Slovanu,“ vysvětluje trenér Akademie Slovanu Liberec Jiří Zachariáš, který je jedním z organizátorů pomoci pro mladé ukrajinské hráče.

V Liberci nyní trénují čtyři hráči z Kyjeva a osm o Oděsy. Komunikace je zatím složitější, probíhá v angličtině, nebo jak to jde. Snaží se ale postupně učit i česky. „Pár výrazů, hlavně z fotbalového prostředí, už umíme a rozumíme jim," říkají mladí fotbalisté.

Během týdne mají celkem šest tréninků, zapojili se do přípravy ruprechtického fotbalového klubu. „Musím poděkovat trenérům z týmu Sokol Ruprechtice, že se kluci mohou zapojit do společných tréninků. Budeme také vyřizovat registrace, ať mohou nastoupit k mistrovským utkáním za tento klub,“ dodává Zachariáš.

Kluci nejsou v Liberci sami, pod Ještěd s nimi dorazilo i šest maminek. „Začátek byl těžký, ale našly jsme si nějaký systém, zvykly si a teď už je to lepší," řekla jedna z nich. Společně bydlí v bývalém internátu, který byl několik let opuštěný. „Musely jsme toho hodně uklidit. Během prvního měsíce se nám to povedlo. Také nám dovezli spotřebiče do kuchyně, neměly jsme trouby nebo lednice. Momentálně máme vše k základnímu životu," jsou vděčné.

Starost o kluky maminkám pomáhá alespoň v tom, že nemusí tolik myslet na to, co se děje doma na Ukrajině. S negativními reakcemi, kterých je plný internet, se od Čechů ještě nedočkaly. „Zatím máme jen pozitivní zkušenosti. Nikdo na nás nebyl zlý a kdo mohl, tak nám pomohl," uzavírají.

Další hráči nedorazili

Skupina měla být původně ještě větší, další hráči s rodiči ale nedorazili. „Hráči, kteří jeli s rodiči po vlastní ose z Charkova, Mykolajeva a Oděsy, se neozývají a nereagují na zprávy. Bohužel o nich nemám již měsíc žádné zprávy a informace,“ říká Zachariáš.

Mladí Ukrajinci zatím neví, jak dlouho bude trvat jejich české dobrodružství. „Nikdo neví, jak dlouho zde budeme. Pokud by to mělo být déle, nejspíš bychom už neměli on-line výuku z Ukrajiny, ale chodili do školy tady v Liberci," dodávají.

Největším problémem jsou nyní finance. A to i přes příspěvek pěti tisíc na osobu. „Snažíme se šetřit, ale jsou to kluci, kteří vydávají hodně energie a zároveň tak vyžadují větší příjem energií, když 6x týdně trénují. Nenakupujeme nic navíc, co by si doma asi dopřáli. Máme rozpočet 116 korun českých na den a osobu,“ pokračuje trenér. Hodně by podle něj pomohlo, aby kluci mohli chodit do školy a maminky do práce. „Vše samozřejmě bude záležet, jak dlouho bude konflikt trvat a jak dlouho budou ochotni být lidé u nás solidární,“ uzavřel Zachariáš.