Jsem ambiciózní, medaile a tituly jsou mým cílem vždy, říká trenér ploutvových plavců Vladimír Beneš

Jaká pro vás byla karanténa a pobyt doma?
V karanténě jsem být nemusel, ale rychlý nástup všech opatření mě hodně zaskočil. Jak ve sportu, tak i v zaměstnání, protože nejsem jenom trenér, ale i učitel. Ze začátku jsem vymýšlel různé možnosti tréninků, ale nařízení byla silnější.

Působíte v klubu Aqua klub Liberec. Jak jste se věnovali v nynější situaci tréninku svých mladých svěřenců?
Jsem trenér nejstarší skupiny sportovců Aqua Klubu. Máme svoji skupinu na Facebooku, která funguje již několik let. Tímto způsobem jsem jim přeposílal různé druhy cvičení, ale i doporučení k běžeckým tréninkům. Situace se po prvním rozvolnění zlepšila natolik, že jsme mohli začít se suchými tréninky již ve skupině. Výjezdy na kolech, kruhové tréninky na venkovních posilovnách a běžecké tréninky v okolí liberecké přehrady, kde mně hodně pomáhá Jakub Němeček. Co se týká mladších sportovců, nedovedu upřesnit, z jakého důvodu se v těchto skupinách nepodařilo trénovat. Zřejmě důvod spočíval z obavy rodičů a vytížení domácího učení.

Vaše role ale nekončí v libereckém klubu. Jste také trenérem juniorské reprezentace ploutvého plavání. Jak se cítíte v této roli?
Ano, máte pravdu. Na začátku letošního roku jsem prodloužil smlouvu u juniorky ČR o tři roky. Bohužel situace se nám hodně díky pandemii zkomplikovala. V lednu proběhlo první soustředění širšího výběru. Druhé soustředění bylo plánované na velikonoční prázdniny, což znamenalo na poslední chvíli ho zrušit. Pocit se nemění, pátým rokem ve funkci – výborný.

Jaká je vaše vize na letošní sezónu a kolik je nyní v aktivní přípravě reprezentantů?
V tuto chvíli je vrchol sezóny pro juniory neznámý. Termín evropského šampionátu je v tuto chvíli pozastaven a je zatím ve hvězdách, zda se vůbec uskuteční. Já bych byl samozřejmě rád, kdyby se uskutečnil a to z důvodů nejstarších juniorských ročníků, které by přešly bez vrcholu do seniorské kategorie. V tuto chvíli je v širším výběru 26 sportovců. Jsou to sportovci, kteří jsou už zběhlí na mezinárodní scéně, ale i talenti pro další léta.

Kolik reprezentantů má již splněný limit a myslíte si, že bude ještě další příležitost, jak ho případně splnit pro ty, kteří zatím kvůli pozastaveným soutěžím nestihli?
V tuto chvíli limit na ME juniorů má splněna trojice chlapců – Matyáš Kubíček, Tomáš Pilný, Matěj Novotný a jedna dívka, Kateřina Padalíková. Další možnosti na splnění limitů se budou těžko hledat. Několik sportovců má do limitu jen kousek. V tuto chvíli mám představu o doplnění týmu pro ME, ale bude záležet na tom, zda se šampionát vůbec uskuteční.

Dá se podle vás v nynější situaci připravit na výkon maximálně kvalitně?
Určitě ano. Pokud se otevřou bazény, neměla být příprava na maximální výkony problém. Chce to jenom dostatek času, sportovcům chybí voda již dva měsíce. V případě otevření bazénů do konce května, by bylo potřeba posunout termín šampionátu na konec prázdnin. Doufám, že bychom nezačínali z nuly, že v nich přece jenom něco zůstalo. Tři měsíce by měli na přípravu stačit.

Kladete si jako trenér před šampionáty vysoké cíle?
Nevím jak vysoké cíle myslíte. Za dobu, kterou jsem u týmu, jsem si zvykl jak na medaile, tak i na tituly. Jsem trochu ambiciózní trenér, tak tohle bude můj cíl vždy.

Co považujete za klíčové v přípravě juniorů?
Samozřejmě příprava v mateřských klubech je základem úspěchu. Rád spolupracuji s osobními trenéry reprezentantů, konzultuji s nimi přípravu, ale i zdravotní stav a psychiku. Všichni nemají stejné tréninkové možnosti, ale ani morálku. Díky soustředěním je možno toto manko dohonit. Stmelí se kolektiv, přejí jeden druhému.

Je možné, že se bude dát z nynější situace něco dobrého i vytěžit? Může být pro vás ukazatelem osobní motivace svěřenců?
Uvidíme zřejmě později. Možná, že někdo přípravu na suchu podcenil, a nevěnoval jí dostatek času jako ostatní. Individuální trénink je psychicky náročná záležitost, sám jsem to zažil v určitém období na vlastní kůži. V kolektivu se přece jenom trénuje snadněji. Kdo chce být úspěšný, musí ale trénovat víc. To znamená sám.

Kde vidíte juniorskou reprezentaci v dalších letech vašeho působení?
Další období je v délce dvou let. U juniorky je to hodně generační záležitost. Nejstarší ročníky odcházejí do seniorské kategorie. Po nich žezlo úspěchu přebírají ti mladí. Nerad se každý rok loučím s těmi odcházejícími, ale vždy říkám, máme dost talentů, kteří je nahradí. A zatím se to daří.