Jizerská 50 je za námi a nám zbyly už jen unavené svaly, mozoly, prasklé puchýře, ale také vzpomínky. Jedenapadesátý ročník byl jistě jedním z těch, které budeme mít v paměti ještě dlouhou dobu. Já určitě. Připravovala jsem se na něj, hrozně moc jsem chtěla překonat svůj čas z minulého ročníku a také jsem cítila zodpovědnost vůči Vám – čtenářům. Motivace pro dosažení dobrého výkonu byla veliká. Možná trochu svazující. Ale cílovou pásku se mi podařilo protnout, takže jsem spokojená.

Kdo stojí za zpravodajským portálem Liberecká Drbna? To zjistíte o víkendu 17. a 18. února. Běží se Jizerská 50, my budeme přímo ve stopě. Na 25 kilometrů dlouhé trati budou reprezentovat redaktoři a na hlavní trati můžete zahlédnout už ostřílenou externistku. Ale opravdu jen zahlédnout, protože poletí jak vítr. Jelikož se redakce skládá ze samých amatérů, určitě bude tým Drbny rád za každou podporu. Poznáte nás podle speciálních červenobílých čepiček.

V libereckých ulicích je cítit nervozita. Sledovanost počasí stoupá raketovým tempem, hlavně na drsném severu. Ano, je to kvůli Jizerské 50. Její účastníci vyhlíží startovní čáru přímo hladově. Autobusy do Bedřichova nemohou dovírat dveře, jak jsou plné. Jizerské hory praskají ve švech. Do startu závodu pro opravdové horaly zbývá poslední týden.

Do startu Jizerské 50 zbývá už jen necelý měsíc a moje příprava vrcholí. Každou volnou chvíli se snažím využít pro trénink. Jezdím přeplněnými autobusy do Bedřichova, kde pokukuji po lyžích ostatních běžkařů a hledám nálepky z minulých ročníků JIZ50. K mému překvapení je těch lidí docela dost. Začínám být pěkně nervózní. Ale co, nějak to dopadne. A jak tedy vypadají mé aktuální tréninky?

Jsme v polovině ledna a právě si volíme nového prezidenta. Pojďte si trochu odpočinout u mého blogu a přijít na jiné myšlenky. Uplynulý víkend jsem strávila na Horních Mísečkách, kde probíhalo zimní soustředění libereckých plavců. Přijela jsem tam jako trenérka na poslední tři dny. A nestalo se toho málo, tak si pojďte vyslechnout mé příhody.

Před několika dny jsme slavili vstup do nového roku, týden předtím jsme si užívali Vánočních svátků. Hrozný, jak ten čas rychle ubíhá! Máme tu rok 2018 a za dva měsíce tu je Jizerská 50. Ale klid. Měli jsme celý volný týden na trénování. Každý den buď ve stopě, nebo v posilovně. Také jste měli takový plán? To jsme na tom byli stejně. Akorát u mě se ta představa úplně nesetkala s realitou.

Kalendář nám ukazuje poslední papírek v roce. Je tu prosinec. Co to znamená? Zbývají už jen dva měsíce do Jizerské 50. Do Bedřichova jezdí čím dál víc běžkařů, že si v „osmnáctce“ nemůžu před výkonem odpočinout a musím celou cestu stát. Společnost mi v autobuse dělají hlavně páni a paní v důchodovém věku. Říkám si dobrý, těm v Bedřichově zamávám a budu mít stopu sama pro sebe. No, není tomu tak. Ale vraťme se o pár myšlenek zpátky.

Jizerská 50 - událost, jejíž účastníky jsem jako rodačka z Liberce vždy obdivovala a vzhlížela k nim. Před rokem jsem se konečně rozhoupala k absolvování tohoto závodu.