Na kampani pro volbu českého prezidenta mě nejvíce zaujalo neuvěřitelné faux pas francouzského prezidenta Macrona. Tři dny před prvním kolem pozval jednoho z kandidátů, Andreje Babiše do Elysejského paláce, oficiálního sídla francouzských prezidentů. Tím Babišovi otevřeně poskytl nejen velký mediální prostor, ale zároveň ukázal, kdo je jeho favoritem.

Baterka na telefonu vám hlásí, že se vám během pár minut vybije. Rychle proto otevíráte všechny šuplíky, abyste našli nabíječku se správnou koncovkou pro svůj telefon. Nacházíte však jen šňůry od svých starých mobilů, které nepasují na vaše zařízení. Jste frustrování a občas při usilovném hledání padne i nějaké to peprnější slovíčko.

A může za to fotka. Profilová fotka na Twitteru. Pojďme na to pěkně popořádku. Donald Trump si před více jak čtyřmi lety nasadil klasickou americkou “bejsbolku”. Byla pěkná, červená. Říkali jí MAGA. Make America Great Again. Měl s ní úspěch. Lidem se líbila a dokonce i mimo Spojené státy se v ní někteří shlédli. V Česku také.

Také se každý rok těšíte, až během Adventu proženete svou sbírku vánočních filmů? Pátráte po novinkách, přesto nakonec skončíte u svých oblíbených klasik? A umíte si představit Vánoce bez Vánočních prázdnin s Clarkem a jeho rodinkou? Tady je mých pět tipů, bez kterých to prostě nejde…

Český Frank Sinatra… To je vždycky první, co mě napadne, když se řekne Karel Gott. Oni k sobě opravdu měli blízko. Byli nesmírně charismatičtí, s neodolatelným úsměvem na tváři a hlasem, jenž se rodí skutečně vzácně. Co víc… jejich respekt přesáhl veškeré myslitelné hranice. Hudební i generační.

Milý Ježíšku, už je to dobrých pár let, co jsem Ti psal naposledy. Promiň. Vlastně jsem ani nečekal, že Ti ještě vůbec někdy napíšu. Ozývám se po dlouhé době se stejným úmyslem jako tehdy - mám vánoční přání.

Žijeme v době bizárem obklopeni natolik, že už jsme si tak nějak přirozeně zvykli. Například v Brně si sednete na náměstí a když máte dostatečné štěstí, projde kolem vás průvod dívek demonstrujících za správnou podprsenku, stovky lidí chůzí tak švihlou, že připomínají čápy na tripu, nebo zombíky. Spoustu zombíků. Avšak žádná z těchto prazvláštních akcí nerozhodí člověka jako starý “dobrý” poctivý kus pokrytectví. Jako třeba masivní online kampaň za #DenOffline.

Prezidentská volba klepe na dveře a většina mých přátel a známých řeší otázku „kam s ním”, pardon, tedy… spíše „koho tam?” Myšleno na Pražský hrad. A jako každá politická volba je i tato volbou důležitou a těžkou. Ne však klíčovou, jak se nám někteří komentátoři dění snaží vštípit.

Výroky prezidenta Zemana v poslední době překročily všechny meze. Nemluvím jen o slušném chování nebo jeho soustavném neuvědomění si své skutečné úlohy, která je v podstatě reprezentativní, ale i mez, jíž zatím nikdo nikdy nepřekročil: Prezident by neměl systematicky škodit své zemi.

Prezident Miloš Zeman v uplynulých týdnech rozjel další ze svých podivných her, které mají povětšinou stejného společného jmenovatele – politického oblíbence, nashromážděnou osobní zášť z dob minulých a neznalost základních právních principů naší země.