Už jen do konce března lze hlasovat v anketě o Knihu roku Libereckého kraje. O přízeň čtenářů se uchází celkem třicet titulů spjatých s Libereckým krajem. Vítězná kniha získá cenu čtenářů.

Tradiční akce Velký knižní čtvrtek začíná. Hned dvanáct vybraných novinek několika nakladatelství půjde koupit se slevou patnáct procent v knihkupectví včetně toho u Fryče. Akce trvá do 28. března.

Krajská knihovna v Liberci vydává od středy knihy a další dokumenty přes výdejní okno. Stejnou službu nabízí i na svých pobočkách. Knihy si ale musíte dopředu zarezervovat.

V minulosti jsem již popisoval zúžení možností dětí hrát si a objevovat. V jedné oblasti však těchto příležitostí neubylo, naopak došlo k jejich rozšíření. Konkrétně jde o hraní videoher. Ve většině případů již dnes děti nevyrazí ven a nenajdou tam kamarády k volné hře bez přímého dozoru rodičů, jak to dřív dělávaly; namísto toho však mnohé z nich mohou a také usedají k počítačům a hrají videohry.

Vlastně jen posledních pár hodin zbývá do ukončení nominací do soutěže Kniha roku Libereckého kraje. Přihlásit svou knihu či publikaci mohou autoři nebo nakladatelé do pondělí patnáctého února. V letošním čtvrtém ročníku soutěže se bude rozhodovat ve čtyřech kategoriích.

Poslední rok byl pro většinu podnikatelů zatěžkávací zkouškou, pro některé dokonce likvidující. Za to student doktorandského studia Ondřej Linhart se společně s maminkou Alenou v této době pustili do podnikatelského projektu. Jejich pečené čaje propojují regionální potraviny s historickým příběhem.

Zdeněk Troška je velice komunikativní člověk a zdá se, že snad už o sobě všechno pověděl. Také si ho bulvár hodně oblíbil a bedlivě ho sleduje všude, kam se vrtne. Oni to nakonec dělají i mnozí filmoví kritici, kteří na jeho práci hledají nedostatky. Navzdory tomu Zdeněk Troška srší energií a ve svých názorech je velmi přímočarý. Jaké plány stále má a jak prožívá současný stav, řekl v rozhovoru pro Drbnu.

I letos si Knihkupectví Fryč připravilo odměnu pro školáky. Přestože jsou knihkupectví zavřená, děti si mohou za vysvědčení vybrat knihu se slevou při jejím vyzvednutí dostanou knihu zdarma z antikvariátu. Akce platí až do neděle.

Před osmi lety Lenka Fuentes, tehdy ještě Markovičová, Bali navštívila poprvé. Před čtyřmi lety se na ostrov bohů vrátila a věci se nakonec udály tak, že zde postavila dům a střídavě žije v Indonésii a v Liberci. Na Bali se za ní vydávají lidé, kteří hledají jiný životní směr a ona jim s osobním rozvojem pomáhá. Nedávno také napsala knihu Poslední koébka, která je inspirovaná Bali a jejím životem. V rozhovoru pro Libereckou Drbnu se rozpovídala o tom, jak složité je být šťastný, jestli je život na Bali jiný než u nás pod Ještědem, ale třeba i o tom, proč se Bali v dnešní době prakticky vyhýbá koronavirus. A protože se s Lenkou známe už přes deset let, pro naše povídání jsme zvolili formu tykání.

Pokud se podíváte do životopisu Martina Dvořáka, možná nabydete dojmu, že jednoduše všechno zmíněné nejde stihnout za jeden život. Dnes čtyřiašedesátiletý český velvyslanec v Kuvajtu se do povědomí široké veřejnosti zapsal hned po Sametové revoluci, kdy se stal prvním primátorem Hradce Králové v „novodobé“ éře. V čele města vydržel osm let. Poté nabrala jeho kariéra zcela jiný směr, když byl Radou Evropy vyslán do konfliktem zpustošeného Kosova. Tam postupně působil jako administrátor měst Istok a Djakovica a krátkou dobu také jako ředitel odboru rozvoje místní samosprávy v regionu Peč. Dnes je to zhruba dvacet let, co jeho mise OSN v Kosovu skončila. Na dva a půl roku v náročných podmínkách zavzpomínal nejen ve své knize Kosovo na vlastní kůži, ale také při rozhovoru s Drbnou.