Jedno vládní opatření střídá druhé a druhé doplňuje část třetího. Restrikce, které mají omezit šíření koronaviru, jsou v některých případech nejenže nepřehledná, ale také protichůdná. V úterý večer na to upozornil portál Lidovky.cz. Jak informuje, do některých obchodů by se podle opatření vlády nemělo chodit.

V posledních dnech mám pocit, jako bychom byli součástí pohádkové země. Možná je to tou předvánoční atmosférou, která v řadě z nás budí sentiment, anebo jen nevyzpytatelným jednáním naší vlády.

Nejen na českém internetu přibývá zpravodajských portálů, které nabízejí pouze zpoplatněný obsah nebo různé formy prémiového obsahu. Zkuste si tipnout, jak velké procento čtenářů má zájem o placení za zprávy na internetu. Každý třetí? Nebo každý desátý? Jste na omylu. Podle poslední analýzy Reuters Institute Oxfordské univerzity je to zhruba sedm procent čtenářů.

Uvolňování protiepidemických opatření vzbuzuje emoce. Zatímco ti, kterých se osobně dotýkají volají po jejich brzkém konci, mnoho lidí se bojí a odborníků poukazuje na rizika. Vláda ale rozvolňovat musí, a to i kdyby nechtěla.

Pandemie COVID-19 vyvolala v řadě zemí vlnu restriktivních opatření, která více či méně připoutala většinu obyvatel v jejich domácnostech. Činnosti, které jsme byli zvyklí dělat ve „fyzickém světě“ cestou do práce, na pracovišti, o pauze na oběd, ve škole, v obchoďáku nebo v kavárně se v bezprecedentní míře přesouvají do světa nul a jedniček. Lidé sedí doma a televize, počítač či chytrý telefon v plné míře suplují komunikační, pracovní i volnočasové jednání. Nic překvapivého. Mnohem zajímavější je ale otázka, jestli se jedná o krátkodobou záležitost, nebo trvalý socioekonomický posun? Vsaďte si, že to druhé. Ze tří důvodů.

Dvojí kvalita potravin. Nelegální migrace. Bezpečnost. Zdanění velkých nadnárodních firem. Čtyři věci, jejichž řešení považují Češi za klíčové. Ale také záležitosti, se kterými Česká republika sama nepohne. Premiér těžko přijde za Markem Zuckerbergem a oznámí mu, že odteď bude Facebook platit vyšší daně. Stejně tak zcela určitě sám holýma rukama nevyřeší nelegální migraci. Vždycky k tomu budeme potřebovat ostatní státy, se kterými můžeme společně prosadit to, na co sami nemáme.

V posledních dnech obletěly svět snímky i video tlusťoučkého potkana, který v německém Bensheimu uvízl v poklopu kanálu. Zpráva pobavila, dojala, ale také rozdělila společnost na dvě poloviny. Zatímco jedni lidé děkují hasičům, druzí přejí myšákovi smrt.

Veřejné mínění v České republice ovládla v posledních desítkách hodin názorová bouře o síle orkánu. Rozpoutala ji reportáž investigativních novinářů Seznamu Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka. “Ztracený” syn Andreje Babiše v ní promlouvá o únosu, uklizení jeho osoby na Krym.

Geniální. Epochální. Neuvěřitelné. A chvályhodné. Takové pocity vyvolal u lidí poslední počin  oblíbeného internetového baviče a mistra tajných plánů Kamila “Kazmy” Bartoška. Po měsících mlčení s hořkou pachutí vtípku “přes čáru” je Kazma zpět. A rozehrál sebevědomé divadlo o do posledního detailu promyšleném plánu kampaně pro dobrou věc. Výsledek pak svou formou vyráží dech.

Zemanova demonstrativní grilovačka spodního prádla byla chabým pokusem v dýmu z trenek zamaskovat schůzku s Andrejem Babišem a Danielem Benešem. Zemanovi se podařilo přinutit Babiše, aby nejmenoval ministrem zahraničí Miroslava Pocheho, má totiž v plánu na post šéfa české diplomacie protlačit lobbistu za čínské zájmy Jana Kohouta.