Pomoc jeden druhému není v Bakodu ničím neobvyklým, nikdo za to neočekává na zpět žádnou finanční kompenzaci, vše je jen vůlí dobrého srdce. Život ve vesnici se pro každého, kdo se zdrži delší dobu než pár týdnů, stane pobyt v oáze klidu s možností asimilace do místního prostředí

Jarda Čapek pro Drbnu píše svoje dojmy z cest, ke čtenářům se zatím dostal jen cestopis z Kambodže, ale už teď můžeme prozradit, že si u nás přečtete i zážitky z Číny. No a tak nás napadlo, že Jardu trošku vyzpovídáme před tím, než se do té Číny vydá a zprostředkuje nám první zkušenosti s touhle zemí.

Přes víkend se věci rozkládají v hlavě a já musím nejprve vyřešit byrokratické záležitosti. Končí mi vízum a je třeba ho nechat prodloužit. Nemám byznys víza, které je většinou dlouhodobějšího charakteru s platností až dvanáct měsíců.

Pobyt ve vesničce je jedna velká lekce, a čím déle zůstanete, tím více zdomestikujete. Jste více a více v kontaktu s dětmi a jejich život se stane i vaším. Někdy se pozastavujete nad tím, jak je možné, že tak líně vypadající dny mohou tak rychle plynout.

Royal Guesthouse na 184 ulici (Phnom Penh a stejně tak i ostatní kambodžská města jsou vystavena do “síťového modelu” po vzoru měst amerických, což může nováčkovi občas pocuchat hlavu, ale znovu vše je jen otázka času než si zvyknete na to, jak se v bludišti pohybovat.)

Liberečák Jaroslav Čapek popisuje své dojmy z daleké Kambodže speciálně pro Libereckou drbnu. Tady je první díl, další budou přibývat v rubrice Za humny.