Co skutečně pomáhá na cestě z anorexie? Pojďte se podívat na konkrétní detaily, které mohou udělat velký rozdíl – od napsání dopisu anorexii po odstranění zrcadel. Je dobrý nápad nafotit anorektické fotky? V jakém případě mohou pomoci a kdy naopak uškodit?

„Myslel/a jsem to dobře.“ Věta, kterou si mnoho lidí opakuje poté, co jejich slova ještě více ublížila někomu, kdo bojuje s anorexií. Jaké věty zní nevinně, ale zanechávají hluboké šrámy? Jak mluvit s nemocným, aby necítil tlak, stud nebo pocit selhání?

Přibrat kvůli kabelce? Zní to povrchně? Možná. Ale právě jednoduché, hmatatelné cíle mohou být tou nejlepší motivací nejen na cestě z poruch příjmu potravy. V dnešním článku se dozvíte, proč je lepší přestat snít o abstraktním zdraví a raději se soustředit na malé, konkrétní odměny.

Zjištění, že váš blízký bojuje s anorexií, je šok a přináší mnoho otázek. Co jsme udělali špatně? Jak mu pomoci? V tomto díle rozebíráme nejčastější prvotní reakce, pravdu o rodinné vině, i to, co čeká partnera anorektičky – od pocitu bezmoci až po největší výzvy péče o někoho, kdo odmítá pomoc.

Co vlastně znamená jíst normálně? Není to o tabulkách ani o dokonalosti, ale o osvobození od strachu z každého sousta. Jídlo nemusí být nepřítel a je v pořádku občas udělat ‚chybu‘. Zdravý vztah k jídlu se totiž automaticky nerovná zdravý životní styl.

Tato otázka je jednou z klíčových, protože když se člověk s poruchou příjmu potravy rozhodne léčit, často je to pro něj velká neznámá a nemá moc představu, co si pod léčbou vlastně představit. Možností je přitom několik.

Vánoce mohou být pro člověka s poruchami příjmu potravy peklo, ať už trpí anorexií, bulimií nebo záchvatovitým přejídáním. Vánoce jsou zkrátka svátky spojené s jídlem – se spoustou jídla – a většinou se spoustou nezdravého jídla.

V Česku se loni s poruchami příjmu potravy léčilo v ambulancích i při hospitalizacích celkem 5167 lidí, za deset let jejich počet vzrostl asi o 15 procent. Nejvíce se zvýšil počet pacientů mezi dospívajícími ve věku 15 až 17 let. Loni se jich léčilo 1093, což je o 89 procent více než před deseti lety. O více než polovinu také vzrostl počet dětí do 14 let, které mají poruchy příjmu potravy. Většinu pacientů, a to 87 procent, loni tvořily ženy a dívky. Vyplývá to z údajů, které ČTK poskytl Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).

Jen velmi těžko dokážeme chápat, co se v hlavě lidí s poruchou příjmu potravy odehrává, a co je dohání k tomu, aby nechali své tělo vyhladovět. S anorexií se potýkala před pár lety i tehdy čtrnáctiletá Terezka Pencová. Ona svůj boj s nemocí, která často končí i smrtí, vyhrála a byla ochotná redakci Liberecké Drbny vyprávět svůj příběh.

Poruchy příjmu potravy, anorexie a bulimie, jsou zákeřná onemocnění. Nevybírají si. A do lidského života se umí vplížit záludně a nepozorovaně. Rozhodně se netýkají jen žen. Do propasti dokáží stáhnout i muže. Ať už přímo, či nepřímo. Poruchami příjmu potravy je totiž zasaženo i okolí nemocného.