Odcházet z pohřbu s hřejivým pocitem. Michaela Sonntágová pomáhá uspořádat poslední rozloučení

Podle ní by pohřeb měl probíhat v souladu s přírodou, na půvabném místě. „Jako uctění památky duše, která se navrací zpět… mezi stébla, k matce Zemi,“ vysvětluje. S pozůstalými tak vybírá místo posledního rozloučení a zorganizuje i praktické záležitosti a formality, které u pohřbu čekají.

K organizování smutečních obřadů ji přivedl fakt, že smrt se z našich životů pomalu vytratila. „Dříve jsme se se smrtí setkávali mnohem častěji. Děti vyrůstaly v chalupách spolu s rodiči i prarodiči a umíralo se v přítomnosti nejbližších. Dnešní společnost ale toto téma i díky vyspělé medicínské péči odsunula do pozadí,“ říká.

Podle ní je ale smrt stejnou součástí života, jako narození. „Je přirozeným přechodový rituálem pro toho, kdo umírá, i pro toho, kdo ho doprovází,“ dodává.

Pro pozůstalé je pak pohřeb chvílí, kdy se mají se smrtí blízkého vyrovnat. „Smuteční rituál není pouze obřadem, ale i určitým druhem přijetí, díky kterému se můžeme s odchodem milované osoby smířit,“ upřesňuje.

K samotnému organizování posledních rozloučení ji pak přivedla osobní zkušenost z pohřbů i zkušenosti jejích přátel. „Vesměs se jednalo o stejné vzpomínky mnohdy na neosobní průběh rozloučení, v sériovém sledu a studeném prostředí. Právě tehdy se zrodil v mé hlavě nápad,“ pokračuje.

Jejím přáním je připravovat krásné pohřby, při kterých budou mít pozůstalí dostatek času rozloučit se důstojným způsobem. Osobitě, vkusně, na oblíbeném místě, které má pro všechny hlubší přesah. „Proč poslední akt neudělat takový, aby pozůstalí odcházeli s hřejivým pocitem naplněného rozloučení…,“ říká.

A právě tak vznikl projekt Mezi stébly. Více o něm se dozvíte na webu mezistebly.cz.