Interiéry libereckého hotelu Ještěd se vracejí do původní podoby ze 70. let

Původně se provozovatel pokoušel nástřik odstranit, to se ale nepovedlo, řekla Milena Lánská ze společnosti Ještěd, která hotel a restauraci provozuje.
Hotel a vysílač Ještěd je jedním z nejoriginálnějších architektonických děl v Česku, veřejnosti slouží od roku 1973. Autor stavby Karel Hubáček, který by letos v únoru oslavil sté narozeniny, dostal za unikátní projekt prestižní Perretovu cenu udělovanou Mezinárodní unií architektů. Liberecká dominanta je od roku 2006 národní kulturní památkou a lidé ji zvolili českou stavbou století. Pod návrhy interiérů a původního vybavení je podepsán Hubáčkův spolupracovník Otakar Binar. Na stěny použil tehdy koženku s ražbou, podobnou té, jakou používala automobilka Škoda v interiérech aut.

Prvním prostorem, kde se barva obložení stěn vrátila do původní podoby, byl salonek. To, že čalouněné stěny nebyly vždy stříbrošedé, se podle Lánské ukázalo při demontáži některých prvků ze stěn, jinak byli ale řemeslníci v 90. letech velmi důkladní. „Je to nástřik, dělali to tehdy velmi pečlivě, nevynechali ani kousek, ani u oken. Už v roce 2013, když se salonek dělal, jsme přemýšleli, jak vrátit původní barvu. Měli jsme tu různé odborníky a zkoušeli jsme to různě odškrábat, chemicky odstranit, ale nic nevedlo k výsledku," řekla Lánská.

Možností bylo obložení vyměnit, materiál už se ale nevyrábí, stěny tak nakonec dostávají nový nátěr, strukturu se ale podařilo zachovat. I dnes musí být lakýrníci velmi pečliví, dvě třetiny času tak tráví s vykrývací páskou v ruce, aby se barva nedostala tam, kam nemá. „Ta příprava je nejdůležitější u jakékoliv práce, musíme to očistit brusnou houbičkou a špachtlí, obrousit, co nedrží. Koženka se odmývá, aby se odmastila. Pak se natírá, barvy jsou na vodní bázi, aby to bylo ekologické," řekl Jan Ptáček, který na obnově s kolegou pracoval.

Do původní podoby se už na Ještědu vrátil hotelový salonek nebo bar Avion, i když třeba z baru se zachoval jen barový pult, zázemí s policemi a osvětlení. Z původního nábytku nic nezůstalo, firma tak musela za přispění dárců dát vyrobit repliky. Do podoby z období svého vzniku, i když s menšími změnami, se vrátily také některé pokoje hotelu. Náročnou obnovou prošlo také třeba osvětlení. „Nábytek jsme do původní podoby vraceli v místech, kde provoz není tak náročný, není to muzeum, a tak i na těch replikách je vidět, že se používají," dodala Lánská.