Skokan Roman Koudelka po páté olympiádě: Čekám, až se ke mně přidá někdo z mladých

Po neúspěchu na středním můstku doufal, že si vylepší náladu na tom velkém. Jenže stalo se něco, co nečekal. „Doufal jsem, že velký můstek bude takový, jak jsem ho znal z léta. Ale předělali ho. Nenašel jsem správný rytmus. Mrzí mě to. Po psychické i fyzické stránce jsem se cítil dobře. Věřil jsem, že by se to povést mohlo,“ řekl pro Armádní sportovní centrum.

Přitom podmínky na olympiádě mu vyhovovaly. „Podmínky mi hrály do not. Je to ale o tom skoku, a ten jsem udělal moc dopředu. Chyběla výška, a pak už to neodletí,“ dodal.

Problémy měl na můstku už během tréninků. „Pocitově to bylo opravdu špatné. Pořád jsme se snažili něco změnit, aby si to sedlo lépe. Jsou tu strašně mírné nájezdy, žádný rádius. Já pak nedostávám impuls do těch nohou a nevím, jak začít. Hrozně jsem s tím tady bojoval. Jednou jsem se odrazil brzo, podruhé pozdě. Jeden skok už byl dobrý, ale zase šla stranou technika. Pral jsem se s tím,“ popsal šestatřicetiletý sportovec.

Nepovedenou olympiádou si ale nechce kazit budoucnost. „Tahle olympiáda mě fakt strašně mrzí. Bylo tady o nás postaráno skvěle. Je to pro mě velká kaňka. Jsem tu od toho, abych závodil, a ty skoky se nepovedly. Ale jede se dál a uvidí se,“ řekl.

Dostal se i současné situaci skoku na lyžích v Česku. Ve svém věku je vlastně jediným konkurencechopným skokanem u nás. „Čekám, až se ke mně přidá někdo z mladých. Abych řekl pravdu, tak jich tam moc není, ale špatný zase úplně nejsou. Chce to čas, ale to se říká furt. Bohužel. Kluci končí kolem patnáctého, šestnáctého roku. A já bych k sobě nutně někoho potřeboval. I kvůli zdravé konkurenci. Táhnout to sám, je hrozně těžké i pro psychiku. Přesto věřím, že úplná tma českého skoku ještě nenastala a ani nenastane. Snad to půjde postupně nahoru,“ uzavřel.