Zaniklou obec Olšina připomene obnovený pomník. Léta zarůstal ztracený v lese

Pomník je jedním z posledních hmatatelných dokladů existence Olšiny. A dlouho se o něm nic nevědělo. „Z části vystupujícího podstavce se nám podařilo přečíst datum 1871, jinak se však nedochovala žádná fotografie ani další informace. Pátrání po historii podobných památek je vždy trochu jako detektivní příběh," uvedla Lenka Mrázová, ředitelka Národního geoparku Ralsko.

Díky spolupráci s odborníky z Národního památkového ústavu se však podařilo v archivních dokumentech dohledat informace, z nichž vyplynulo, že jde o sousoší Nejsvětější Trojice, které bylo zřízeno u domu čp. 39. Obnova pomníku je podle slov Mrázové symbolem péče o paměť místa i o kulturní dědictví celého regionu.

Po obyvatelích zaniklé obce a jejich domech jsou už dnes v krajině jen nepatrné stopy a několik málo drobných památek. Jednou z nich je kamenný pomník, který byl náhodně objeven před dvěma lety ukrytý pod mechem a vegetací na kraji bývalé vševojskové střelnice Židlov.

Podle archivů nechali sousoší Nejsvětější Trojice zřídit Franz a Marie Anna Müllerovi na základě závěti předchozího vlastníka domu. V dokumentu ze 16. července 1871 se manželé zavázali k vybudování sousoší k poctě Nejsvětější Trojice u cesty poblíž domu a zároveň k jeho udržování. Tento závazek se vztahoval také na všechny budoucí majitele nemovitosti. Sousoší bylo 18. září 1881 vysvěceno. Na obnovu pomníku, který po roce 1946 skončil v rozvalinách, přispěl Liberecký kraj, dalších téměř 30 000 korun věnovali dárci.

Historie zaniklé obce Olšina

Olšina vznikla pravděpodobně na přelomu 13. a 14. století během kolonizace území cisterciáckým opatstvím v Hradišti. O středověkém původu obce svědčí její charakteristický půdorys okrouhlice. Život v Olšině nikdy nebyl jednoduchý. Největší překážkou rozvoje obce byl nedostatek pitné vody. Obyvatelé ji po staletí museli dovážet z nedaleké Křídy a právě tento problém byl pravděpodobně hlavním důvodem, proč ještě v 18. století žilo v Olšině pouze jedenáct hospodařících rodin.

Teprve vybudování vodovodu v roce 1893 znamenalo zásadní změnu. Díky dostatku vody se rozvinul chov dobytka a v roce 1908 vznikla družstevní mlékárna. Na přelomu 19. a 20. století se Olšina stala přirozeným centrem okolních obcí. Fungovala zde pošta, četnická stanice i několik hostinců. Ve 30. letech minulého století získala obec novou dominantu – kostel sv. Floriána.

Po druhé světové válce se nečekaně změnil osud obce. „Po odsunu převážně německého obyvatelstva bylo území již v roce 1946 začleněno do vznikajícího vojenského výcvikového prostoru Ralsko. Opuštěné domy se staly cíli vojenských cvičení československé a později sovětské armády,“ řekla Mrázová. Během několika let pak celá obec zanikla. Dnes již bývalou vesnici zcela pohltila příroda. Místy rostou olše, které jí s největší pravděpodobností daly jméno. Mezi stromy lze stále nalézt pozůstatky cest, sadů či sklepů.