Už příští sobotu 15. prosince proběhne v liberecké Home Credit areně koncert revivalů světových hvězd. Dorazí revivaly Metalicy, Kiss i Nirvany. Hlavní hvězdou ale budou liberečtí Rammstein Members Club. Před festivalem jsme vyzpovídali zpěváka RMC Martina Černého.
Přestože nehrajete vlastní písně, interpretujete je originální formou, včetně kostýmů. Kde berete inspiraci?
Každý z nás se nechává inspirovat jinak, formou i zdrojem a to se nám na tom celém líbí. Šest hlav s různými představami se dá dohromady a výsledky jsou pak vidět a slyšet na pódiu.
Už tu byli horníci i baleťáci, co přijde příště?
To sami ještě nevíme (smích) Představ máme spoustu, realizovatelná jsou jen procenta z nich. V roce 2019 nás bude určitě čekat další fotosession pro novou kolekci promofotek a nad tím budeme ještě sedět.
Nedáte dopustit i na líčení. Vaše příprava na koncert tak údajně trvá i několik hodin?
Ano. V péči naší vizážistky Adélky Bursové strávíme před koncertem i tři hodiny. Nejdelší práce make-upu Temného anděla pro fotografii Silvy Lintimerové trvala přes šest hodin. A následovala hodinová sprcha.
Vystupujete i v Německu, rodné zemi Rammsteinů, jak vás vnímají místní fanoušci?
Německé publikum je vskutku nejnáročnější a přesto nás má rádo. Zpíváme v jejich rodné řeči, kterou cizinec nikdy nebude schopný slyšet tak, jako svou mateřštinu. Hrajeme písně jejich rockových bohů. A jsme Češi, Liberečáci. To vypadá jako velká troufalost. Možná se německému publiku líbíme právě proto, že jsme si prostě troufli. Navíc je to pro Němce exotické – „Rammtein tribute z Čech“. Třeba se jim líbí i nadhled, s kterým některé ponuré písně interpretujeme. Někdy budeme muset nějakého našeho německého fanouška sami vyzpovídat.
Nikdy vás nelákalo tvořit vlastní hudbu? Netrpíte tím, že pouze kopírujete a předvádíte umění někoho jiného?
Kdybychom během hraní písní Rammstein trpěli, nejspíš bychom s tím bývali byli dávno sekli. Autorské ambice si plníme každý zvlášť, Jenda se Skyburn, Golem s rapovým LEXem, Müreczech skládá svoje písně. Jsme muzikanti a baví nás hrát bez ohledu na to, že autorsky nejsme pod písněmi podepsaní. Rádi si ale některé songy upravujeme jako v hudebním krejčovství – tuhle přidáme, onde zkrátíme, načechráme, pomuchláme. To aby nás to bavilo ještě o špendlík víc.
Setkali jste se osobně s Rammsteiny, případně máte nějaké informace, jak vás kapela bere?
Naši dva spoluzakládající členové – Zajýc a O.G.J. – se se členy Rammstein setkali na afterparty po koncertě v roce 2004. V témže roce vyšel v magazínu Rock&Pop zajímavý článek o Rammstein, kde se o RMC v rozhovoru zmiňuje klávesista Christian Flake Lorenz.
Jaká písnička je pro Vás jako celek nejoblíbenější? Kterou si myslíte, že si umíte společně opravdu užít?
Společně si během hraní užíváme celou řadu písní, například otvíračku Reise Reise, protože tím nakopneme koncert, Sonne, která většinou zapojí do akce už každého v publiku, Mein Herz Brennt, kterým zahajujeme přídavek nebo Pussy, protože je poslední (smích)
Stalo se Vám někdy při vystupování něco, na co nikdy nezapomenete?
Ano. Nikdy nezapomeneme na to, jak bývalému kytaristovi, našemu milovanému Táborákovi hořely vlasy, nebo kterak náš cellista/klávesista Müreczech omylem připnul desetimetrovou jiskřící fontánu na falickou pružinu obráceně a zpěvákovi Martierovi pak efekt místo do prostoru nad hlediště vytryskl do klína…a tak dále, a tak dále.
Za jakým publikem se rádi vracíte?
Rádi se vracíme za každým publikem, které se nebojí odvázat, setřást upjatost, pařit jak o život a užít si večer.
Poznávají, zastavují Vás na ulici fanoušci i v soukromém životě?
Ano, občas se to stává. Bohužel příliš zřídka na to, abychom si stačili zvyknout (smích)
Kdy a jak vznikl nápad začít?
Nápad vznikl na jedné studentské párty v prosinci 1999 jako projekt „na jedno použití“, pro jeden jediný koncert.
Pravděpodobně máte velké množství fanynek. Chodí vám od nich dárky?
Dostáváme dárky, od jedné fanynky z Annabergu dokonce pravidelně. Kdybychom je všechny vyskládali na stůl, našli bychom v té sbírce různé kusy oblečení s naším logem, sklenice na whisky s logem RMC, láhve všemožného alkoholu, cukroví, koláče, stojánky s našimi fotografiemi, sladkosti nebo adventní kalendáře. Jedna fanynka nám vyrobila naše podobizny jako pletené panenky. To byl geniální dárek, který se ale bohužel ztratil cestou k nám.
Co bylo nejtěžší se naučit, aby Vaše výkony byly k nerozpoznání od originálu?
Hmmm…no vlastně nic. Jelikož nemáme ambice se podobat originálu k nerozeznání, nesnažíme se o to. Naše performance – styl hraní, pohyby, pózy – to vše plyne z kouzla pódiového okamžiku a je v danou vteřinu originálem.
