Středa 25. 2. 2026 | Svátek má Liliana
Už úvodní titulková scéna dává jasně najevo, že tento film není žádný průměr. Guy Ritchie je bezpochyby jedním z nejlepších tvůrců (relativně) moderních gangsterek a ani v letošním počinu jeho kredit pravděpodobně neklesne. Ačkoli se v Gentlemanech opakují některé motivy z předchozích filmů a Ritchie jde z filmu „cítit“ na sto honů, finálnímu zážitku to neškodí. Fanoušci režisérovy tvorby budou naopak spokojeni.
Příběh se odehrává v prostředí britského podsvětí, kde se pod značkovým kabátem často skrývá kudla nebo pistole, drahá whiskey se pije s mírou a když se poslouchá hudba, tak výhradně z vinylu. Ústředním hrdinou je tentokrát šéf drogového gangu s americkými kořeny Mickey Pearson (Matthew McConaughey), který se snaží prodat svůj „podnik“ a odejít jako spokojeně bohatý podnikatel do brzkého mafiánského důchodu. Co čert nechce, věci se poněkud zkomplikují poté, co je jedna z jeho pěstíren „Mary-Jane“ vykradena bandou teenagerů, kteří se ovšem umí podivuhodně dobře ohánět pěstmi. Kupící se problémy řeší Mickey spolu se svou pravou rukou Raymondem (Charlie Hunman), který je pro marihuanového krále jako správný consiglieri nenahraditelným mužem.
Příběh však není vyprávěn lineárně. Režisér zvolil pro svou tvorbu dost typický styl částečně retrospektivního vyprávění, kdy se jednotlivé linky navzájem křižují a přeskakují. Ačkoli původní změť jednotlivých příběhů a množství jmen může zprvu působit nepřehledně, ve finále vyústí v poměrně předvídatelný, a ne příliš složitý závěr. Přesně takové hry se scénářem proslavily Ritchieho první známé filmy Podfu(c)k a Sbal prachy a vypadni. Dialogy plné gangsterských metafor, narážek a hlášek jsou dalším charakteristickým prvkem, který se v gangsterkách britského režiséra objevují. Dlouhé monology vypravěče v osobě Fletchera (Hugh Grant) mohou někomu připadat v tomto ohledu až přehnané, Grantovo podání ale tento drobný prohřešek eliminuje. Komediální prvky, jak je z Ritchieových filmů známe, tentokrát předvádí především hvězda irského původu Colin Farrell se svou bandičkou překvapivě vytrénovaných teenagerů a špičkování mezi Fletcherem a Raymondem.
Už proto, jaké si Guy Ritchie vybudoval v posledních letech jméno, je laťka nastavena opravdu vysoko, což bude pravděpodobně hlavním kamenem úrazu tohoto filmu. Ačkoli je to snímek po všech stránkách velice kvalitní, mezi režisérovými díly nijak zvlášť nevystupuje, ale jedná se spíše o nostalgické ohlédnutí k vlastní rané tvorbě. Pokud bychom ale hodnotili bez znalosti předešlých filmů, jedná se o pecku, která se v kinech dnes jen tak nevidí. Mistrovská práce s kamerou, propracovaný scénář a herecká elita – co by se mohlo pokazit? Přidejme k tomu nadupaný soundtrack a voilá – další mafiánský gigant je na světě!
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
