Ondřej Hellebrant z Rock Radia: Muziku miluju! Žánry neřeším…

Pokud vím, vždycky jsi byl víkenďák, ale nyní jsi ke slyšení v týdnu…
Je to tak. Roky jsem dělal víkendy. Za tou změnou stála souhra šťastných náhod, kdy hledali moderátora v Českém rozhlase. Přihlásili jsme se společně s kolegou Lubošem Voráčkem. Dostali jsme se do finále, kdy se vybíralo mezi námi dvěma. Dopadlo to tak, že Luboš šel do Rozhlasu a já na jeho místo v Rock Radiu. Už jsou to zhruba tři roky zpátky…

A děláš ještě víkendy?
Vůbec… Maximálně v případě, kdy víkendoví moderátoři nemůžou. Nechybí mi to. (úsměv) Jsem rád, že mám po dlouhé době volné víkendy. Dřív jsem totiž pracoval v regionálním tisku, kde jsem měl službu každý druhý víkend. Celkově je to pro mě tedy změna, že mám volno.

Vzpomeneš si na první vysílání?
To bylo ještě před Rock Radiem – pořad Second Hand na Rádiu Faktor. Nejhorší pořad na světě, protože v něm musíš neustále mluvit. (smích) Vzpomínám si také na písničky na přání, kdy nám chodily skutečné dopisy. Nejkrásnější byly z vězení, protože byly leckdy doplněné o pěkné obrázky.

A pocity z toho, když se poprvé rozsvítilo červené světlo?
K pos****… Každý to tak na začátku má. Je to fakt zajímavý a nepopsatelný pocit.

Jsi jako moderátor v roli?
Nechci říct, že je to role, ale skutečně přepnu. Mluvím jinak než v reálu. Samozřejmě se snažíme být co nejpřirozenější, ale měly by být nějaké standardy vysílání, člověk by měl mluvit tak, aby to bylo dobré, aby ho lidé chtěli poslouchat.

Kdy vysíláš?
Od pondělí do pátku od tří do sedmi…

Čemu se věnuješ dál kromě rádia?
Spolupracuju třeba s Arpidou, kdy se snažíme vymýšlet a realizovat projekty, díky kterým můžeme děti posílat na lyže, k moři a tak dále. Také děláme charitativní koncerty pro Arpidu. Prostě se snažím pomoct. K tomu občas spolupracuji s jinými médii – televizemi a tak. V Krumlově jsme zároveň otevřeli únikovku s názvem Escape Krumlov. Je ve Vošahlíkově mlýně. Je to fajn zábava. Nijak na tom nebohatneme, ale lidi se u toho baví a my vlastně taky. Také překládám titulky pro různé dokumentární pořady…

Počkej, to je zajímavá činnost… Jak to funguje?
Dostanu scénář a video a už to jede. Jeden díl seriálu, který má v průměru 44 minut, překládám tři čtyři dny. Nikam se neženu, šlo by to za den, ale nemám důvod spěchat. Líbí se mi, že to můžu dělat odkudkoliv. Dostal jsem se k tomu přes kolegu z rádia Martina Drtinu, to je titulkový matador.

Jak jsi zmínil, byl jsi i regionálním novinářem…
Jo, to byla práce, která mě bavila. Dělal jsem už hodně prací, ale noviny, ty byly fakt super. Bylo to umocněné tím, že redakce byla na prvním nádvoří krumlovského zámku. Zatímco turisté tam byli pár minut, já si tam v klidu chodil kouřit a na kávu. Dobrá práce, při které jsem si povídal s lidmi, byl pořád někde v terénu. Bohužel finančně to bylo slabší. A abych nezapomněl, spolupracoval jsem také s Drbnou. (úsměv)

Pro koho Rock Radio hraje?
Snažíme se oslovit co nejvíce lidí. Nehrajeme jen Deep Purple a Led Zeppelin. Sledujeme trendy.

Vyhovuje ti to?
Osobně bych oželel některé české pivní kapely, ale myslím si, že je dobře, že děláme i dnešní muziku. Rock je žánr, který je tak obšírný, že baví patnáctiletý i sedmdesátiletý. Jen je třeba k němu mít přístup. Mám také svůj pořad s Jirkou Němým, ve kterém se věnujeme pouze nové muzice. Vyloženě té aktuální. Je to spíše o nabízení inspirace posluchačům.

Takže ty sám posloucháš i dnešní hudbu?
Samozřejmě. Je to jak s novými filmy – těšíš se, co bude. Teď mě baví Vampire Weekend, Africa Express, Awolnation nebo Billie Eilish…

Kapely do pořadu si hledáš sám?
Jo, sleduju Rolling Stone a další hudební zahraniční servery. Koukám, co se tam vynoří. Držím se toho, že tam musí být aspoň jedna kytara, aby to nebylo čisté elektro. Jinak jsem stylově neohraničený. Můžete to zkusit ve středu od 20 do 20.30 hodin. Pořad Do němoty s Jirkou Němým.

Proč Jirka Němý?
Protože je to nejpopulárnější noční moderátor. (smích)

Chápu dobře, že posloucháš všechno napříč žánry?
Je to tak. Je mi úplně jedno, co je to za žánr. Musí mě to nějakým způsobem oslovit. Pop, rock, metal, když je to dobré, rád si to poslechnu. Muziku miluju. Sedět večer na zahradě, pouštět si dobrou desku, otevřít si pití… je to paráda! Pořád sbírám fyzické nosiče, mám to jako s knihami. Léta jsem měl i gramofon, ženský se na něj dobře balily. (úsměv)

Gramec už jsem měl v pubertě, ale tohohle jsem si nikdy nevšiml!
No jo, je to fakt. Mimochodem vzpomínám si na jedno děvče, které jsem si vzal domů. Pustil jsem The Beatles… a ono nevědělo, co to je! Vůbec se nechytlo. Přes to jsem se nepřenesl. Musela odejít. (smích)

Musí se moderátor v muzice vyznat, nebo stačí umět mluvit?
Podstatou je mít muziku rád. Nemusíš být chodící encyklopedie. Cit k hudbě je ale důležitý.

Nebyl jsi někdy aktivním muzikantem?
Hrál jsem na housle. Dokonce mě učil Ladislav Havel, který vychoval Šporcla. Naši chtěli, abych šel na konzervatoř, učitel chtěl, viděli ve mně talent, jenomže mi bylo 13 let a měl jsem daleko důležitější věci na práci než chodit na housle. Dnes toho lituju!