Za zvuku symfonické hudby od Ruperta–Gregsona Williamse k filmu začínám psát tuto recenzi, zatímco se mi v uších mísí jednotlivé tóny s duněním dělostřeleckých granátů a výstřelů z okinawského Hacksaw Ridge. Ač už od shlédnutí filmu uběhlo pár hodin, stále mám některé scény živě v paměti, a dlouho mít budu…
Hacksaw Ridge není typickým válečným filmem, na který jsme zvyklí. Nelze mluvit o poutech diváka k vojenské jednotce o více postavách (vzpomeňte si na Zachraňte vojína Ryana nebo na seriálové Bratrstvo neohrožených), ale o příběh jednotlivce, a to navíc neobyčejně poutavý. Příběh Desmonda Dosse, vojáka, který běhal v bitevním poli beze zbraně a odnášel z bojiště své raněné druhy, je výzva, která se nedá odmítnout. Tím spíš mám radost, že se na režisérské židli objevil Mel Gibson, který, přiznejme si to, měl vždycky film tak nějak jiné, kontroverzní, v jistém slova smyslu dokonalé a přelomové. Hacksaw Ridge není v tomto ohledu výjimkou.
Film bych rozdělil na dvě poloviny – v té první film představuje divákovi Desmonda Dosse a jeho okolí – od otce opilce, který sloužil jako desátník v první světové válce, po Desmondovu lásku Dorothy. V první hodinovce jde také o to nejpodstatnější – proč Desmond nechce za žádnou cenu sáhnout na zbraň. K mé velké spokojenosti to film naprosto srozumitelně vysvětlí, není tedy potřeba cokoli domýšlet a Desmondovi v jeho odhodlání “zachraňovat, ale nezabíjet” můžeme s klidem věřit. Celá první polovina se nese v dosti nadlehčeném duchu, k čemuž přispívá i klukovský poťouchlý výraz herce Andrewa Garfielda v hlavní roli. Párkrát se i zasmějete, což se vám u válečného filmu nestává často.
O to větší pak příjde šok, když se Desmond se svou jednotkou dostane na ostrov Okinawa a k útesu Hacksaw Ridge, který má být dobyt. Troufám si tvrdit, že první bitva na útesu je více šokující co do autentičnosti a brutality, než tomu bylo v roce 1998 u úvodní scény vylodění v Zachraňte vojína Ryana. A pravdou je, že scéna na pláži ještě doteď fascinuje oko divákovo.
Nebudu dlouze popisovat, co v druhé polovině filmu odehrává – ostatně, je jasné, že Desmond začne dělat přesně to, k čemu spěje po celý děj. Začne zachraňovat. Ve velkém. Až tady jsem si uvědomil, jak důležité bylo sledovat první polovinu filmu. Ač se na první pocit může zdát lehce protahovaná a zbytečná, opak je pravdou. Počínání Desmonda sledujete se zatajeným dechem právě proto, že jste si k tomu usměvavému klukovi prostě vytvořili na začátku vztah. A chcete, aby je zachránil. Chcete, aby se vrátil zdravý k Dorothy. A chcete, aby to prostě přežil, a fandíte mu ze všech sil, až nehty zarýváte do sedačky v kině či do paže partnera.
Doteď byl na pozici neochvějné jedničky válečných filmů Ryan. Doteď byla nejlepší válečná scéna vylodění v Normandii. Doteď jsme nejvíce fandili v Nepříteli před branami Judovi, aby konečně Eda Harrise sejmul. Teď přišel Desmond Doss se svou záchrannou akci na Hackshaw Ridge, a budou se možná přepisovat dějiny válečného filmu...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
