Den s primátorem. Z akce do akce, z tématu do tématu. Na sebe čas nemáte, říká Tibor Batthyány

Normální den začíná zhruba kolem sedmé. Na programu je řada porad, schůzek i kulturních akcí, kam jako primátor musí. Ve volných chvílích je pak čas na další práci. V deset je tu první účast na veřejnosti, Festival Dětského čtenářství. Tam se setkáváme. Primátor jako představitel města festivalu přeje hodně spokojených čtenářů.

„Knížka je pro mě pořád ještě víc než čtení na tabletu nebo čtečce,“ říká primátor, ale to už ho čekají další povinnosti. Dorazila TV Seznam, která točí reportáž o obviněných politicích, působících v Liberci. Nebojí se, že bude dalším z nich? „Nebojím, nemám čeho,“ říká přesvědčivě.

Teď je ale čas se přesunout dál. Diář je plný až do večera.

Bazén se opravit musí

Velkým tématem je liberecký bazén. O jeho rekonstrukci se mluví roky. „Chyba je, že se pořád jen mluví, to už mělo být dávno hotové,“ říká Batthyány před prohlídkou areálu. A je to horší, než si kdokoliv myslel. Zatímco dosud odhady mluvily o asi 300 milionech korun na rekonstrukci, nyní je to více než dvojnásobek. „Udělat to musíme, Liberec bez bazénu zkrátka být nemůže.“

Sehnat tolik peněz se ale zdá prakticky nemožné. „Peníze jsou,“ tvrdí.

Jenže to už je čas opět přeladit na jiné téma. Ve 13 hodin začíná tisková konference po radě města. Na ní se vždy dějí věci. Tedy pokud dorazí i koaliční partneři. Tentokrát je tu ale na novináře primátor sám, celá tiskovka tak probíhá normálně. Řeší se několik témat – koncepce městských lesů, nová výstavba ve městě, Lesní koupaliště nebo pohřební služba, kterou si město bere pod sebe.

Hned ve dvě na primátora čekají úředníci z Odboru hlavního architekta. Máme ještě asi deset minut, a tak si prohlížím diář, který plní asistentky. Překvapují mě především neustálé porady – s vedením, jednotlivými odbory a mnoha a mnoha dalšími. „Neustále je potřeba řešit to, s čím za mnou lidé chodí,“ říká mi primátor.

Sedíme v jeho pracovně a před sebou má tlustý balík smluv. Ty je potřeba podepsat. „To je jedna z mých funkcí. Podepisovač,“ říká mi s úsměvem.

V diáři vidím také kolonku „Vyzvednout děti“. „Ano, ve středu vyzvedávám holky ze školy, to je prakticky jediná věc, kterou mé asistentky nesmí zrušit, na tom si trvám,“ pokračuje.

Čas na sebe? Jednou v týdnu stolní tenis

Dny jsou plné od rána do večera a mě zajímá, kdy má primátor čas na sebe. „Vejde se mi tam jednou týdně večer stolní tenis. Co se týče mých pracovních věcí, prakticky není čas ani na ně, řeším neustále to, s čím za mnou přijdou ostatní,“ vysvětluje.

Jenže to už je čas na schůzku s Odborem hlavního architekta. Během hodinové schůzky se řeší podněty a stížnosti občanů. Proč město neudělalo tohle? A proč si na svém pozemku nemohu dělat co chci? To je jen část z problémů. „Jak často se scházíte, jednou za měsíc?“ ptám se naivně. „Dvakrát do týdne,“ odpoví mi pobaveně Batthyány.

A co víkendy, je čas na soukromý život? „Někdy to vyjde, ale i o víkendu musím pracovat,“ říká. Město je partnerem řady nejrůznějších kulturních a sportovních akcí a zástupce radnice musí dorazit. A tak primátor navštíví Fresh festival v libereckém Vesci nebo Dětský den na dopravním hřišti, který pořádá Městská policie Liberec. „Je to povinnost, ale podobné akce se snažím i užít.“

Po schůzce bude chvíli čas na řešení neodkladných záležitostí. Ovšem jen během chvíle, co spolu sedíme opět sami v pracovně, přichází asistentka s dalšími úkoly, co je potřeba vyřešit teď a tady.

Další důležitý výjezd přitom čeká, v 17 hodin se koná veřejné projednání územního plánu ve Vratislavicích. Další dvě hodiny diskuse s občany, kteří nový plán vidí jako křivdu. „Každý chce pokrok, ale jakmile se to týká přímo jeho, je proti,“ vysvětluje mi, jak to v podobných debatách chodí. Lidé se ptají, proč by se mělo dál stavět, proč jsou tam a tam navrženy další plochy k zastavění.

Vypjatá debata plná argumentů ale končí a je tak tak čas se přesunout na debatu další. V Doubí se projednává napojení na průmyslovou zónu Jih. „Bude se grilovat,“ tuší primátor a míří do školní jídelny, která je prakticky zaplněná.

Primátor chápe místní, novou silnici ale podle něj potřebuje celé město. Místním představuje kompenzaci, nový park a zbourání nechvalně proslulé ubytovny. Lidé ale politikům sčítají všechno, od silnice, přes Makro až po smrdící provoz Likta.

Batthyány ale musí dál, na programu je ještě několik schůzek, pracovní den končí kolem desáté večer. Je čas na vyřízení ještě několika mailů a pak už bude moci konečně na chvíli vypnout.

Šel by do primátorování znovu? „Šel, ale pokud to nevyjde, dám si asi dva měsíce prázdnin,“ uzavírá se smíchem.