Otázka klimatické změny je velkým tématem, které se řeší na všech frontách. Jak k němu přistupují zvolení zástupci Liberce? Na to jsme se zeptali představitelů jednotlivých uskupení.
Otázka zněla: Jak se stavíte k otázce klimatické změny? Měl by Liberec vyhlásit stav klimatické nouze?
Na otázku neodpověděl Petr Židek (ODS)
Změny v klimatu se dotýkají bezesporu i města Liberce a jeho občanů. Město Liberec přistoupilo v roce 2016 k mezinárodnímu Paktu starostů a primátorů pro udržitelnou energii a klima, což je iniciativa měst, obcí a Evropské komise a jejím cílem je snížení emisí CO2 nejméně o 40 % do roku 2030 a zvýšení odolnosti vůči dopadům změny klimatu. V Evropě se připojilo k této aktivitě už téměř 10 tisíc měst a obcí, v České republice zatím jen 11, a to Liberec, Brno, Chrudim, Hlinsko, Jeseník, Litoměřice, Lkáň, Mezilesí, Ostrava, Praha, Písek.
V roce 2018 zastupitelstvo města Liberec projednalo Akční plán pro udržitelnou energii a klima, který navrhuje konkrétní opatření a co a jak dělat do budoucna. Jedná se zejména o rekonstrukce a zateplení vytipovaných budov v majetku města, výměna původních oken, regulace vytápění, rekuperace, výměny svítidel za LED ve školách, obnova dosud nevyměněných a nevyhovujících zdrojů tepla v objektech města a zavedení energetického managementu. Kromě akčního plánu pokračujeme v modernizaci tramvajových tratí jakožto vysoce ekologické dopravy ve městě, opatřeních na udržení vody v krajině apod.
Z těchto všech důvodu si myslím, že vyhlašovat stav ekologické nouze, tzn. opětovně schvalovat seznam úsporných opatření v Liberci není aktuálně zapotřebí. Podprobný akční plán už máme a na těchto věcech pracujeme. Obecně tuto aktivitu tzv. vyhlašování chápu jako způsob, jak získat podporu veřejnosti, o kterou samozřejmě v Liberci stojíme a jak do úsporných opatření i veřejnost zapojit.
Klimatická změna je dle mého názoru hlavní hrozbou pro tuto i budoucí generace. Liberec nemusí vyhlašovat stav klimatické nouze, pro začátek by stačilo, kdyby začal plnit již přijaté závazky, např. z Paktu starostů a primátorů, což je iniciativa evropských měst na snižování emisí CO2 na lokální úrovni. Osobně chci navrhnout vedení města konkrétní projekty vztahující se k této problematice, tak uvidím, jaký k tomu zaujmou postoj.
Popravdě ale od současného vedení města žádnou velkou změnu přístupu neočekávám. Když vidím, které projekty město ruší, jaký má přístup k územnímu plánování a když znám myšlenkové a hodnotové rámce některých členů vedení, tak se obávám, že se v tomto volebním období nic zásadního nestane. Současná koalice dokončí některé projekty, které Změna připravila a možná opraví bazén a budou tu nové volby. Ale uvidíme, třeba jsem zbytečný pesimista...
Make Liberec Green Again.
Stav klimatické nouze vyhlásily už desítky měst a regionů na různých místech světa, připojení zvažuje i Praha. Často ani nešlo o nějaká prázdná gesta, ale města vážně přehodnocují své rozvojové plány a vytvářejí strategie, jak dosáhnout bezemisní budoucnosti během několika málo desetiletí. O jaké plány jde? Ruší se plány na nové silnice, nařizují úpravy budov směrem k větší šetrnosti, omezuje se vjezd aut do center měst nebo se plánuje větší využívání energie z obnovitelných zdrojů.
Aby vyhlášení stavu klimatické nouze nezůstalo jen prázdným gestem, měli bychom změnit to, jak přemýšlíme o budoucím rozvoji našeho města. Např.:
1. Plány na nové silnice by měly ustoupit podpoře městské hromadné dopravy.
2. Při povolování nových ploch pro výrobu bychom měli pečlivě zvažovat, jaké firmy v Liberci vůbec chceme. Především ty, které se věnují spíše zeleným technologiím, než automobilům, především se spalovacím motorem.
3. Výrazně bychom měli omezit výstavbu na loukách okolo města (náš připravovaný územní plán však navrhuje pravý opak).
4. Měli bychom přehodnotit plány na nové sjezdovky na Ještědu za cenu významného odlesnění, závislé na umělém zasněžování.
5. Město by mělo akcentovat snižování spotřeby energií v budovách, větší podporu recyklace odpadu, na místo jeho spalování. Samotné město by se přeorientovalo na dodavatele energií z obnovitelných zdrojů než z uhelných či jaderných elektráren.
Těch opatření by se dalo vymyslet mnohem více. Dosud ale jdeme přesně opačným směrem. Převládá snaha dostat vše co nejlevněji, nejsnadněji, i za cenu dalšího zhoršování životního prostředí. Naše vedení města ale zatím dělá politiku, jako kdyby věřilo, že volný trh vyřeší vše. Podle toho se rozhoduje, kdo bude kde stavět a co kde vznikne.
Vyhlášení stavu klimatické nouze by proto bylo na místě. Jako symbolické vykročení k zelenější a šetrnější budoucnosti města. Přidali bychom se k předním světovým metropolím, které tyto změny už nějaký čas připravují.
Mně je celkem jedno jak se ta která aktivita jmenuje, ale hlavní jsou z mého pohledu dvě záležitosti.
Mělo by existovat přijatelné, neagresivní PR této aktivity. Řada lidí, aktivisty nesnáší a je zde jedno zda, oprávněně či neoprávněné. Bylo by dobré, kdyby aktivisti změnili svou taktiku, která je v tomto případě korektní a přesvědčovací, ale v jiných případech je plánovitě agresivní. Chci-li v jednom případě někoho přesvědčit, aby se mnou souhlasil a spolupracoval, nemohu ho v předchozích případech násilím k něčemu nutit nebo ho omezovat.
Základ by neměl být v přesvědčování a naléhání na instituce jakým je např. město, ale přesvědčovat jednotlivce tak, aby se každý stal větším nebo menším ochráncem přírody. Jak úředníci tak politici jsou především lidé, kteří naopak tvoří zmíněný magistrát. Proto bych cílil na základní jednotku společnosti, kterou je jedinec – člověk.
