Premiér má strach. Na podzim půjde o fatální souboj, říká předseda Starostů Vít Rakušan

Jak se postavíte k žádosti o prodloužení nouzového stavu?
V první řadě chci říct, že se nechceme chovat nezodpovědně. Nechceme být fanatickými rozvolňovači ve chvíli, kdy situace není dobrá. Stoprocentně ale nepodpoříme třicet dnů. Důvod je jednoduchý. V případě pandemického zákona má vláda povinnost přijít každých čtrnáct dní do Poslanecké sněmovny a odůvodnit a vysvětlit všechna ta opatření, která zrovna zavádí. To ale při nouzovém stavu není. Tam si vláda koupí třicet dní, při kterých se s námi nebude bavit. Jen za poslední tři týdny si na nás pan premiér nenašel čas ani jednou a schůzka se koná až dneska v jedenáct hodin (pozn. red.: středa 24. března). Samozřejmě počkáme na argumenty, se kterými přijde, ale dopředu říkám, že jsme asi ochotni bavit se o nějaké kratší době, ale ne o třiceti dnech.

Jaká ze současných opatření vám dávají smysl?
Smysl určitě dává používání kvalitních ochranných pomůcek. Ať se to lidem líbí nebo ne, a to i s ohledem na to, že šlo o podstatnou osobní investici každého, tak respirátory mají výrazně lepší parametry než doma ušité roušky. Vládu jsme po třech měsících snahy dokopali také k testování ve firmách. To určitě smysl dává.

Právě u testování bych se na chvilku zastavil. Pan ministr Havlíček se před dvěma týdny chlubil, že koncepci dal za víkend dohromady a mě se chce trochu smutně dodat, že ono je to na tom výrazně vidět. Vláda dává 60 korun příspěvek na test, což je neuvěřitelně málo. Za to si koupíte testy, které mají záchyt maximálně nějakých 45 procent. To se bavíme o testování pro testování. Nechceme testovat, abychom něco vykázali a plnili, ale chceme testovat nemocné. Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar říká, že toto nemá cenu. Je potřeba dotovat minimálně osmdesáti korunami. Zároveň je potřeba mít dostatek testů na trhu, což je v tento moment další problém. Suma sumárum, testování mi smysl dává.

Omezení mobility smysl dávalo, ač je diskutabilní, zda musí být s policejními hlídkami na hranicích okresů. V rámci tohoto nařízení je však spousta nesmyslů. Proč nemůže starý manželský pár nebo třeba moje žena se třemi dětmi vyrazit na chalupu, kde bychom byli izolováni lépe než v činžovním domě, kde bydlíme? Řadě lidí by to bezpochyby přineslo psychickou pohodu.

Diskutabilní také je, komu a za co dáváme jakou pokutu. Pokud jde někdo v devět hodin večer venčit psa a zapomene si roušku, když jde po ulici sám, není pokuta adekvátní postih. Kontrolovat máme především prokazatelně nemocné, kteří nedodržují karanténu a chodí po městě. To je problém.

Před třemi týdny skutečně nešlo otevírat školy, jak se zamýšlelo. Situace se jednoduše vyvinula jinak. Uvést ale jen tak nějaké datum, kdy školáky pošleme do lavic, může lidi zklamat. Není správné něco takového bez rozmyslu sdělovat. Je potřeba mít plán, jak děti do škol vracet regionálně. Uvedu příklad ze Zlínského kraje, který je v tento moment premiant v pandemii. Podle dnes mrtvé tabulky PES se pohybují na dvojce, což znamená, že by děti mohly do škol chodit. Proč to tedy nejde? Proč to není na zodpovědnosti hejtmana, starosty nebo primátora?

Takže testování, kvalitní ochranné pomůcky a před třemi týdny omezení pohybu, to vše mi dává smysl.

Mluvíte o nedostatečném šedesátikorunovém příspěvku za každý test. Jak ale komplexně hodnotíte kompenzace pro opatřeními zasažené OSVČ a firmy?
Už loni jsme se bavili o tom s předním českým ekonomem Filipem Matějkou. Toho nikdo nemůže podezřívat, že by měl nějaký rozdávačný levicový přístup. I on tehdy říkal, že se musí pomoci masivně a velmi rychle. Je to jediná možnost, jak udržet ekonomiku v běhu. I s rizikem toho, že se peníze dostanou k některým lidem, kteří si to možná ne úplně zaslouží. Vláda to celou dobu tak nějak dávkovala, vždy se ale na nějakou skupinu zapomnělo.

Pokud v dnešní době dáváte někomu, kdo má zavřenou restauraci, zhruba šedesát procent fixních nákladů, tak je to po tom roce prokazatelně nedostatečné. Kde má vzít těch zbylých čtyřicet procent nákladů? Z čeho má žít? Finanční rezervy, které si drobní podnikatelé zodpovědně tvořili, na rozdíl od státu, během roku rozpustili. Pokud tvrdíme, že svět má být normální, když se nám podaří proočkovat populaci a covid začne mizet, tak se musíme postarat o to, aby tu byli podnikatelé a živnostníci. Nemůžeme jim neustále házet klacky pod nohy. Musíme se pohybovat kolem devadesátiprocentních kompenzací, aby to mělo smysl.

Česká vláda objednala výrazně méně dávek vakcín, než mohla. Ukazuje to dokument s údaji o objednávkách. Nemůže být právě to střípkem do mozaiky, který by mohl vést k vyslovení nedůvěry vládě?
Chceme si to nechat od vlády skutečně vysvětlit, jak to je. Zároveň nejspíš proběhnou nějaké interpelace na půdě Poslanecké sněmovny. Za sebe můžu říct, že vyslovení nedůvěry vládě je ošemetnou věcí. Stále jsme ve výrazném pandemické riziku a jsme před rozhodnutím, které je ohromně těžké. Představte si, že vám hoří dům a hasiči zakopávají o hadici, občas spadnou a celkově se vám zdají jako velká nemehla. Vy teď stojíte před otázkou, jestli je odvolat a povolat jiné a spoléhat se na to, že budou lepší.

Možná někoho překvapím, ale pan ministr Blatný je svými názory a pohledem na věc poměrně dobrým ministrem. Špatným ministrem je v tom, že se absolutně neprosadí proti dominantnímu premiérovi a nechá si na vládě nadiktovat věci, se kterými není vnitřně ztotožněn. Nelze mu ale upřít pár situací, kdy se zachoval statečně. Třeba v případě ruské vakcíny Sputnik.

V tomto kontextu si člověk říká, zda skutečně není lepší počkat do podzimu a regulérně volby vyhrát. Je tady ještě jedna možnost, se kterou by asi nesouhlasilo vládní hnutí ANO. Můžeme rozpustit sněmovnu. Pro to se musí najít 120 hlasů. Vzhledem k tomu, že má ANO 78 poslanců a je tam několik přeběhlíků, kteří nemají moc velkou šanci dostat se tam v dalších volbách, tak nevím, jestli by si „kapříci chtěli vypustit rybník“. Do šedesáti dní by se pak musely konat volby. Nevznikla by tedy žádná úřednická vláda.

S kterým ministrem zdravotnictví se vám za poslední rok spolupracovalo nejlépe?
Osobně se současným panem ministrem. Je ochoten se s opozicí bavit, nechodí za námi a priori jako za nepřítelem. Roman Prymula měl trošku komunikační deficit a jeho předchůdce Adam Vojtěch nebyl ministrem do krize.

Bývala doba, kdy u nás bylo obvyklé, že v rámci sněmovní opozice fungovala stínová vláda. Nemyslíte si, že by opozičním uskupením pomohlo, kdyby se nad tímto nástrojem zamyslela a znovu ho oprášila?
Myslím si, že dvě koalice, které tady jsou, budou dávat dohromady něco podobného. Někdo tomu bude říkat stínová vláda, my v koalici s Piráty tomu říkáme vládní tým, který ovšem nebude obsahovat jen jednoho člověka na jednu pozici. Chceme dva nebo i tři specialisty na jedno téma. Někdy během dubna bychom v naší koalici mohli podobný tým vytvořit.

Nový volební model Kantaru vás do nadcházejících voleb favorizuje, když vám připisuje 34 procent hlasů. Je pro vás podobný výsledek jakousi metou?
Spíše než ten jeden průzkum sledujeme trendy. Kantar nám velmi přál, jsou pak také průzkumy, které nám přály méně. Všechny se shodují v tom, že rosteme a hnutí ANO klesá. To je trend, který je ve volební rok pozitivní. Ale ano, 34 procent by byla takový hezká meta, která by nás potěšila.

Chceme být každopádně vyzyvateli ANO. Už teď víme, že ten protitlak bude obrovský. Pan premiér má strach. Jde tady skutečně doslova o miliardy a také o to, jak bude stát nadefinovaný na dlouhá léta dopředu. Ten souboj je fatální. Takový souboj tady dlouhá léta nebyl. Je to také souboj generací. Starého Česka, kam Andrej Babiš patří, protože se všemi těmi politiky, které kritizuje, kšeftoval a sponzoroval je, a nového Česka, kde přichází nová generace politiků. To nemluvím jen o Rakušanovi a Bartošovi, ale také o lídrech v koalici SPOLU.

Jak se rodila spolupráce mezi STAN a Pirátů? Asi se nepletu, když řeknu, že váš volič je poměrně konzervativnější než volič Pirátů, a to si samozřejmě uvědomují také vaši spolustraníci.
Samozřejmě, ne každý se ke spolupráci stavěl pozitivně. Pamatuji si, když jsem stál s Honzou Farským na letenské pláni, když se slavilo třicet let od revoluce a povídali jsme si s přáteli. Nijak jsme neexhibovali. Velmi nečekaně nás organizátoři jméno po jménu vyzývali k tomu, ať hledáme formy spolupráce a spojování, které lidi osloví. Ta myšlenka mi zůstala. Jako jeden z prvních politiků jsem přišel s tím, že by tady měl vzniknout nějaký široký opoziční blok, něco jako na Slovensku proti Mečiarovi. To se nesetkalo s úplně dobrým ohlasem ani u ODS, ani u Pirátů a ukázalo se, že tahle koalice by nefungovala.

V té době jsme se začali bavit jak s ODS, tak s TOP 09 i KDU-ČSL a různých konceptech spolupráce. Co teď řeknu, nemyslím jako urážku, ale například já i Honza Farský jsme šli do komunální politiky s cílem, aby tam ODS nebyla. Na lokálních úrovních selhala a jednoduše jsme ji chtěli vystřídat. Po nějakých zkušenostech jsme měli v naší základně nechuť, aby STAN šel s ODS.

Na jaře loňského roku jsme proto začali vést nějaké diskuze s Ivanem Bartošem a začali jsme se bavit o tom, jakým způsobem by to šlo dohromady. Podrobná analýza našich programů ukázala, že máme shodu zhruba 70 procentech. Pro nás to bylo skvělé východisko, kdy jsme si řekli, že se zhruba ve čtvrtině věcí neshodneme, ale pojďme si ty věci nezakázat prosazovat, jen je nedávejme do koaličního programu.

A jaké jsou zmíněné priority programu koalice STAN a Pirátů?
Hrozně těžko se něco takového vybírá. Každý by řekl něco jiného. Je to například vzdělání, a to nejen školství. Myslím tím vzdělání celé společnosti. Dále jsou to environmentální ekologická témata, a to bez jakékoliv hysterie. A co zmínit jako třetí? Ono se teď v té krizi, kterou prožíváme, ukázalo víc než v konjuktuře, že stát opravdu nefunguje. Pokud vám stát komplikuje život v konjunktuře, kdy kolem vás neumírají lidé a můžete normálně chodit do práce, tak si zanadáváte, ale nějak to přetrpíte. Pokud je to v krizi, kdy najednou musíte komunikovat z domova a ono to nejde, tak najednou vidíte rychlost komunikace státu a státní správy. To vede k nedůvěře lidí v instituce, jako takové. V ten moment se vám může začít hroutit stát, protože začnete dávat prostor populistům a bláznům bez roušek, kteří plivají na mikrofon a perou se s předsedajícím ve sněmovně. Chceme proto lidem začít vracet důvěru ve stát a instituce. Rozvrat každé společnosti totiž začíná tím, že lidé přestanou věřit ve stát.

Už víte, jak bude probíhat sestavování kandidátek?
Máme nastavený poměr 2:1. Kandidátky jsou již vlastně hotové a diskutují se nějaké drobnosti a samozřejmě čekáme, zda nový volební zákon do původních propočtů a úvah zanese nějaké potenciální změny. Starostové a nezávislí mají lídry ve čtyřech krajích. Je to Středočeský, Plzeňský, Olomoucký a Liberecký kraj.

Jsou to zhruba dva roky, kdy jste skončil v pozici starosty Kolína. Nechybí vám to?
Ano, chybí. Zrovna nedávno jsem jel s kočárkem po Kolíně, venku se stmívalo a svítily lampy a já se blížil k té naší hezké novorenesanční radnici a svěřil jsem se manželce, že se mi zrovna ten den po tom všem zastesklo. Opravdu mě to bavilo. Asi bych to nesl hrozně těžko, kdybych teď jako občan měl na radnici někoho, koho bych tam nechtěl. Mám ale fantastického nástupce, díky čemuž jsem v sobě zabil takovou tu touhu mentorovat a poučovat.