Následující roky budou v tuzemsku velmi bohaté na volební klání všeho druhu. Organizace voleb není jednoduchá, není levná a je založena na participaci celé řady subjektů. Tím otevírá možnosti měřit, zda si všichni zúčastnění při organizačních aktivitách počínají stejně efektivně.
V jedné ze svých prováděných kontrol se Nejvyšší kontrolní úřad zaměřil na to, jestli stát financoval přípravu a konání voleb v letech 2010 až 2014 hospodárně, účelně a efektivně. Kontroloři NKÚ se zaměřili jak na volby do Evropského parlamentu konané v letech 2009 a 2014, tak na volby do Poslanecké sněmovny v letech 2010 a 2013 i na volby prezidenta v roce 2013. Jedná se o první srovnání tohoto druhu v historii země. Výsledky?
„Výdaje státu na kontrolované volby se pohybovaly od 420 do 489 milionů korun za jedno volební klání a celkem za ně stát zaplatil víc než 2,3 miliardy korun,“ uvádí závěrečná zpráva šetření. Zjištění NKÚ však ukazují, že mezi různými volebními okrsky se vyskytují značné rozdíly. Dle zákona o volbách z roku 1994 je volebním okrskem jedna volební oblast zahrnující přibližně tisíc oprávněných voličů, přičemž alespoň jeden volební okrsek musí být vymezen v každé obci bez ohledu na počet obyvatel nebo lokalitu. NKÚ upozorňuje, že více než 58 % volebních okrsků zahrnuje méně než 666 voličů, u více než třetiny volebních okrsků je to dokonce méně než 333 voličů.
A zde se dostáváme k zajímavé statistice: Průměrný počet oprávněných voličů na jeden volební okrsek je v České republice 568, což je ve srovnání s průměrným počtem voličů na okrsek v Polsku, Rakousku i na Slovensku nejméně. „Počet volebních okrsků lze minimálně v případech, kdy jsou jejich volební místnosti na společné adrese, snížit, aniž by voličům narostla vzdálenost k volebním urnám. Například v Plzni při sněmovních volbách v roce 2013 sídlilo 143 okrsků pro téměř 100 tisíc voličů na celkem 36 adresách. Kontroloři spočítali, že při doporučené tisícovce voličů na okrsek by bylo možné jejich počet snížit o 27 okrsků, což by přineslo jen v Plzni úsporu zhruba 630 tisíc korun za každé volby,“ vysvětlují kontroloři NKÚ.
Není nepřekvapivé, že nejvíce prostředků na financování voleb směřuje do územně samosprávných celků (zhruba šest tisíc obcí I. stupně a 26 statutárních měst). „Například při volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 čerpaly obce I. stupně 117 milionů korun a statutární města 105 milionů korun. Největší podíl z výdajů na volby ukrojily odměny pro členy volebních komisí,“ stojí ve zprávě. Mezi srovnatelnými okrsky přitom panují velké rozdíly. „Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 měla čtyři statutární města průměrné výdaje na jeden okrsek do 20 tisíc korun, u 15 statutárních měst se tyto výdaje pohybovaly mezi 20 až 30 tisíci korunami, ve čtyřech městech činily 30 až 40 tisíc korun a u tří měst byly vyšší než 40 tisíc korun,“ zjistil NKÚ.
Zajímavá je i otázka logistiky volebních uren a výsledků voleb. Volební místnosti jsou ze zákona přiřazeny k přebíracím místům na základě spádovosti obcí, nikoli na základě dojezdové vzdálenosti nebo doby dojezdu. To samozřejmě přináší značné neefektivity, neboť některé volební komise by mohly využít bližší přebírací místa a stát by ušetřil za dopravu. „Jako příklad lze uvést obec Vranov, z níž komise odváží výsledky do 24 kilometrů vzdálených Šlapanic, přitom jiné přebírací místo v Brně-Útěchově je vzdálené pouhé tři kilometry,“ vypočítává NKÚ. Přispěj i tyto závěry klíčové kontrolní instituce k tomu, že se dočkáme internetových voleb?
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
