Původní Velikonoce byly Svatým týdnem, kdy se člověk měl oddávat půstu, klidu, tichu a soustředění. Dnes už si často ani neuvědomujeme, že hlavním poselstvím Velikonoc je vzpomínka na poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení. Což je logické, vzhledem k tomu, že Češi jsou prý „nejateističtější národ na světě“.
Jiní by řekli, že Velikonoce jsou hlavně snahou obchodníků co nejvíc vydělat. Stejně jako z Vánoc jsme si nechali už jen to, co se nám „hodí“ – dobré jídlo a volno v práci. Nicméně některé tradice se v českých domácnostech stále drží a když už nic jiného, Velikonoce jsou sympatickým svátkem jara, kdy se rádi obklopujeme roztomilými zvířátky, květinami, dobrým jídlem a symboly probouzející se přírody.
Zelený čtvrtek byl dnem odpuštění, kdy se lidé modlili, omývali a uklízeli. Na Zelený čtvrtek také zvony „odlétají do Říma“, což zná asi každý. Místo zvonů se ozývaly řehtačky a klapačky, a to všechno mělo spojitost s Jidášem, který zradil Ježíše.
Dnes si můžeme dát zelené pivo a zelená barva celkově dobře ladí s atmosférou jara, přestože Zelený čtvrtek vlastně nemá s touhle barvou nic společného – nejspíš jde o přesmyčku původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek).
Velký pátek je den smutku a památky na ukřižování Ježíše, proto ustala všechna práce a utichla hudba. Nesmělo se pracovat na poli, péct ani uklízet, což samozřejmě ocení každá hospodyňka, a proto se tato tradice přenesla i do dnešních dnů. Na Velký pátek ale bylo zakázáno třeba i půjčování věcí a přijímání darů.
Všechnu práci pak můžete dohnat o Bílé sobotě, kdy se začínalo s úklidem už před svítáním. V tento den se také peklo a pletly se pomlázky. Jak vidíte, dnešní „tradice“ obchodních domů, kdy začnou prodávat velikonoční pečivo a pomlázky už měsíc dopředu, je opravdu jen marketingovým tahem.
Za hlavní velikonoční den považujeme pondělí, ale nejsvátečnějším dnem v roce byla pro křesťany Velikonoční neděle. Do kostela se chodilo posvětit dokonce i pečivo (mazanec a beránek). V neděli se začala konzumovat tradiční jídla, kromě sladkého pečiva tedy hlavně vejce, chléb a víno. Dnes si těžko dovedeme představit, že bychom se všech těch dobrot směli dotknout až v neděli. Je toho přece tolik, že jíst se musí pořád!
Nejstarší velikonoční tradice se stále dodržuje, a to na Velikonoční pondělí. Jde samozřejmě o mrskání žen pomlázkou z mladých proutků. Kořeny tohoto zvyku sahají až do pohanských dob a skrývá se v něm nepřekvapivě symbolika plodnosti a sexu, ale zároveň koledníci vyhánějí z žen nemoci a lenost. Muži by tedy za vymrskání (samozřejmě jemné) měli být odměněni.
Těžko říct, proč zrovna tenhle zvyk přežil tak dlouho. V zámoří by asi něco takového bylo považováno za barbarské, zvláště po kampani #metoo, ale my se toho nevzdáme!
Jinak k Velikonocům samozřejmě patří vejce, bez kterých si nedokážeme tenhle svátek představit. Vždyť kdo nenosil po Velikonocích k svačině ještě několik dní i týdnů barevná vejce uvařená natvrdo? Původně vejce symbolizovalo hrob, který skrývá život, ale je také symbolem jara, plodnosti a života.
Jak už jsme se zmínili, řehtačky měly nahradit zvuk zvonů, které utichly. Každý určitě zná ten nenapodobitelný klapavý zvuk, i když dnes i řehtačky pomalu mizí. Asi nejsou marketingově významnou položkou...
Symbol beránka má také původ v náboženství, vždyť značí samotného Ježíše. Proto je forma beránka pro sladké pečivo posvátná už od dávných dob. Dnes se k němu přidávají kuřátka, zajíčci, štěňátka, koťátka a všechna roztomilá zvířátka, ale původně se světily právě jen beránci, chléb nebo mazanec. Konkrétně zajíček je symbol převzatý z Německa.
Ať už máte na Velikonocích nejradši cokoliv, užijte si je v klidu a v rodinném kruhu!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
