Čokoláda při půstu, čaj na bdění. Historik popsal dějiny nápojů

Cenným zdrojem informací se Černému stala disertace obhájená na pražské univerzitě v roce 1720. Její autor, profesor lékařské praxe Leonard Ferdinand Meisner z Löwenberku, v ní popsal tehdejší užívání některých nápojů, ale také tabáku. Historik Černý se u této disertace nezastavil, ale podíval se ještě dále do minulosti.

Nejstarší zmínku o čokoládě na českém území našel ze 40. let 17. století, v ní ale jde o pokrm a ne nápoj. "Je to recept na něco, co bych popsal jako čokoládové pusinky," popsal historik. Z dnešního pohledu je kuriózní, že takovou věcí jako čokoláda se zcela vážně zabýval z hlediska morální teologie i generální vikář pražského arcibiskupství Juan Caramuel z Lobkovic. Hledal odpověď na otázku, zda kněží a příslušníci řeholních řádů mohou požívat čokoládu během půstu. Zatímco tuhou čokoládu řeholníci a kněží jíst nesměli, pitím čokolády půst neporušili. Vikářův text proto naznačuje, že už v té době Pražané znali čokoládu i jako nápoj.

Chuť čokolády byla ale patrně jiná než dnes. "Kakao se vždy míchalo s kořením, byla tam vanilka, barvivo a chilli. Čokoláda byla zřejmě hodně kořeněná a měla hrubou texturu," popsal Černý. Na rozdíl od dalších dvou nápojů se čokoláda uchytila hlavně ve Španělsku.

České chuti více vyhovovala káva. Ve Vídni vznikla první kavárna v roce 1685, v Praze až 1714. Pít se ale začala již dříve, alespoň v některých kruzích. "Jihočeští archeologové našli v klenebních zásypech ve Vladislavském sále na Pražském hradě zrnko kávy, které datovali do konce 16. nebo začátku 17. století," řekl historik.

Původní káva po tureckém vzoru byla velmi silná, obsahovala jeden díl kávy na deset dílů vody. Recept popsal v roce 1685 italský hrabě Luigi Marsigli, který se jako voják dostal do tureckého zajetí. Musel pracovat v kuchyni na přípravě kávy pro dvůr temešvárského paši. "Poté, co se dostal ze zajetí, odebral se do Vídně, kde se vzpamatovával ze svých zážitků za pomoci slivovice," uvedl historik. Ve svých pamětech pak hrabě popsal mimo jiné i přípravu kávy.

Zatímco střední vrstvy znaly kávu nejméně od počátku 18. století, mezi nejvyšší rakouskou a českou šlechtou se objevila až o několik let později. "V inventáři Schwarzenberků z roku 1705 není k přípravě kávy nic. A v roce 1717 už mají celou sbírku nádobí pro přípravu kávy. Během těch 12 let se z toho musela stát módní záležitost mezi nejvyšší šlechtou," uvedl historik.

Čaj si našel do Evropy cestu nejpozději a zpočátku byl velmi drahý. Ten, který se podával u císařského dvora v Japonsku, by dnes podle Černého stál v přepočtu na aktuální ceny tisíce korun na deset dekagramů. Už naši předci si podle něj všimli, že čaj působí nespavost. "Jistý jezuita dokonce experimentoval s čajem tak, aby zrušil spánek. Domníval se, že když bude pít čaj celou noc, nebude spát a stihne více práce. Podle vlastních zpráv vydržel nespat týden," řekl historik.

Čaji lidé připisovali příznivé účinky na trávení, ale také léčbu dny a rozpouštění ledvinových kamenů. I když jejich očekávání byla často přemrštěná, určitý reálný základ podle Černého mít mohla. Evropané totiž pili málo tekutin, a navíc alkoholických - pivo nebo víno. "Alkoholické nápoje mírně odvodňovaly, a když si k tomu přidáte jídelníček, jehož základ tvořilo maso a chléb, mohlo to zvyšovat incidenci ledvinových kamenů," uvedl Černý. Zařadit do pitného režimu čaj proto skutečně mohlo přispět k prevenci některých nemocí.

K historii kávy, čaje a čokolády Černého přivedla příprava kurzu o dějinách výživy, který bude součástí chystaného studijního oboru nutriční terapie. Černý se historii medicíny věnuje dlouhodobě. V nejbližší době vyjde jeho odborná monografie o moru ve střední Evropě.