Na slavnostním galavečeru České ceny za architekturu ve Foru Karlín byly před nějakou dobou vyhlášeny výsledky 3. ročníku této soutěžní přehlídky České komory architektů. Hlavní cenu si převzal David Levačka Kraus za realizaci Administrativní budovy ve Strančicích. Ten se o svém projektu rozpovídal Drbně.
Česká komora architektů Vás letos ocenila za realizaci administrativní budovy ve Strančicích, která vypadá jako odlitá z jednoho kusu betonu. Byl jste překvapený, že jste ocenění získal právě vy?
Ano, byl. Mírně jsme doufali, že by stavba mohla získat nějaké dílčí ocenění, ale hlavní cenu jsme nečekali. Je to pro mne satisfakce vzhledem k mezinárodnímu obsazení poroty, cením si toho.
Co pro vás bylo při realizaci tohoto návrhu inspirací?
Prostředí kolem, je syrové, drsné, industriální, ošklivé a krásné zároveň.
Šlo tak trochu o experiment?
Ano, tak jsme to s investorem cítili, nechtěli jsme řešit pouze architekturu, ale stavění obecně, přístupy v současném stavebnictví, legislativě.
Čím tato realizace oslovila porotu?
Jejími slovy: drsnou krásou, brutalitou, potlačením architektury jako pouhého designu, technologickým experimentem, propojením s prostředím, udržením genia loci, balancováním na hraně krásy a ošklivosti.
Jde o ojedinělý případ takovéto podoby administrativní budovy? Napadá vás nějaký podobný případ?
Podobou asi nikoliv, skutečnou stavební technologií spíše. Pohledové betony jsou v moderní architektuře běžné, možná až moc, balancují na hraně klišé. Někdy jde o pouhou estetiku, která je vykoupena složitostí detailů, cenou, obtížností při procesu stavby. Tenhle dům byl navržen za účelem služby, nikoliv krásy a to, že ji snad nakonec i má je přirozeným výsledkem realizace, nikoliv akademickým záměrem.
Jsou podle Vás betonové stavby budoucností?
Jako i jiné futuristické technologie současnosti - dřevo v jiném použití, lamináty, sklo, folie,...
Můžeme očekávat, že podobné stavby budou vznikat častěji?
Mohou být jako protiváha k složitým vícevrstvým konstrukcím, které kladou velké nároky na stavění i finance. Je to ale jen jedna z cest - masívnost jako přirozená protiváha k tenkosti a subtilnosti, obě cesty mají své pravdy.
Jak je na tom současná architektura v tuzemsku?
Tak, jak vypadá společnost. Máme sklony obdivovat moderní západní architekturu, ale ty společnosti jsou svobodné, tržní, soutěživé, neodpouštějící špatnou práci. Česká architektura je čím dál lepší - viditelně, což nevím, zda platí o společnosti, takže si mírně protiřečím že ?
Co je dnes trendem?
To je spíše otázka pro mezioborové vizionáře. Architektura je pomalá vůči změnám v jiných oborech, které dnes lidstvo provozuje. Trendem je snad energetická soběstačnost domů, důraz na "ekologii", říkám záměrně s uvozovkami neb je často rozporuplná a jdoucí proti zdravému rozumu, bohužel i zesložiťování technologií, konstrukcí, narůstající byrokracie, složitá a nepřehledná legislativa, snaha o co nejkratší stavění, která vede k nižší životnosti domů. Trendem je také zahušťování sídel, hybridizace budov, atd. Toto je složitá otázka na kterou nemám krátkou odpověď.
A jaké typy realizací Vás nejvíce baví?
Všechny, kde je dobrý klient, spolupráce by měla být oboustranně zábavná a inspirující. Nerozdělujeme práci na malé a velké úlohy, sleduji už jiné věci, spíše proces a příběh...
Na čem nyní pracujete?
Vymýšlíme centrálu pro Hasiče na Prahu 7, školu s halou do Říčan, stavíme průmyslový objekt pro firmu Wuerth, developerskou lokalitu v Úvalech, nahrávací studio pro muzikanta, obecní Centrum, projektujeme dvě náměstí pro Prahu 12, objekt Aquaponie a jiné.
