Vít Hradil je rodilý Olomoučák, už dlouhou dobu ale pravidelně cestuje za prací na různá místa v republice i do zahraničí. Společným jmenovatelem jeho práce je film – Vít se totiž živí jako režisér, kameraman či střihač. Jak se ke své práci dostal a ačkoli je neustále kvůli práci mimo Olomouc, co ho táhne zpátky do svého rodného města?
S Víťou Hradilem nebylo lehké se domluvit. Velkou porci času mimo svůj vytížený pracovní život věnuje rodině, i přesto si na mne našel hodinku času na povídání u kávy. Je zvyklý, že se ho lidé nejčastěji ptají na dlouholetou spolupráci s pražským rapovým uskupením PSH – Vladimirem 518, Orionem a DJ Mikem Trafikem, či s Davidem Kollerem.
Nebudu zastírat, že jsem se k tomuto tématu chtěl také dostat, vždyť Vít stojí za většinou úspěšných videoklipů Kollera a PSH. Nejprve jsem se ho ale zeptal, jaký má vztah k Olomouci a jestli se mu neodcizila, když většinu času tráví mimo ni. „Mám rád 
Olomouc. Když jsem byl mladší, chtěl jsem děsně vypadnout. No a když jsem mohl konečně “vypadnout”, uvědomil jsem si při návratu jak moc to tady mám rád,” říká na úvod Vít, který je očividně rád, že nemusel začít hned mluvit o své práci.
Zatímco míchá lžičkou lungo před ním, říká: „Do tempa Olomouce je snadný se trefovat. Slýchám často od lidí, kteří už tu nebydlí, jak by se sem nevrátili, jak je to tady chcípnutý, pomalý a jak je to tady v hajzlu. Neberu jim to. Všechno co je ale v hajzlu, si každý nosí uvnitř sebe,” říká. Dodává také tvrzení, které i já slýchávám celkem často od lidí, kteří se i přes určitý čas v Praze či kdekoli jinde stále do Olomouce vracejí. „Olomouc je místo k odpočinutí. Kariéra se dělá tam venku, ale když přijedete sem, je to jako se vrátit za rodinou, kde je pohoda,” říká o Olomouci Vít.
Na otázku, jak vlastně Vít začínal a co ho přivedlo k filmové tvorbě, se pousměje: „Upřímně, já mám pořád pocit, že jsem na začátku. Pokaždé, když dělám něco víc a víc profi, zjišťuju, jakej jsem vlastně pankáč a že se mám ještě sakra co učit,” říká. Začátky Víti byly samozřejmě ale těžký: „Moc práce jsem jako noname nedostával a peníze žádný. Měl jsem čerstvě syna. Sranda to nebyla. Když budu hodně nudnej tak zmíním že se člověk nesmí vzdát a šlapat do toho, ač nemá pořádně ani na nájem. I když to tak v té době nevypadalo, každej další džob mě posouval k tomu, kde jsem teď,” popisuje těžkou profesní zkoušku.
I skrz těžké hledání času na rozhovor se musím zeptat, jak vlastně vypadá jeho všední den. „To je těžký. Někdy je hodně nudnej. Jelikož jsem pořád noční tvor a pracuju až rodina usne - do čtyř, půl pátý ráno - dost toho prospím přes dopoledne. Střídám to se střihem videa. Stříhám, dám si kafe, cigáro. Lehnu. Probudím se, stříhám, lehnu. Zazvoní budík, nebo telefon - “Jdeme na oběd?” Slyším od mý ženy Máji,” popisuje svůj režim.
„Přijde večer, uložíme děti, což je dost boj o zdravej rozum. Dost často mám podezdření, že tohle jsem ve výchově trošku “podělal” a z dětí udělal taky noční tvory,” směje se Vít a upíjí ze svýho kafe. Až teď si vlastně uvědomuji, že tu sedíme dopoledne a Vít se tak dost možná musel dost hecovat, aby na rozhovor přišel. „Když zbyde síla mé ženě, koukneme na film. Když ne, jdu makat, nebo s kamarádem na pár panáků. To se většinou vracím dost s pomatenou gravitací. Jindy zase jedu do Prahy a lítám po Praze. Natáčím. Dám si dobrej žvanec. Piju. Blbě čumím. A tak,” popisuje.
Když se ho zeptám, na čem zrovna teď pracuje, konečně se dostáváme k oné spolupráci s PSH: „V současné době jsem dokončil klip pro PSH ft. Strapo a dělám na dalším klipu Vladimir 518 ft. Zverina. Snažím se dohnat jisté pracovní dluhy které mám v Olomouci z Dnů Evropského Dědictví a chci pomoct s vizuálem pár lidem. Například skupině Nylon Jail, na ty se děsně těším, ale pořád mi to nejde skloubit,” přiznává. „Ovšem kdykoli mi do toho skočí něco placeného, oddaluju to stále jak idiot,” dodává jedním dechem.
Co se týče budoucnosti, tam se Vít moc nedívá. „Od doby, co zasáhla mou rodinu jistá věc, vůbec nic moc neplánuju. Jeden den máte plány a druhej den třeba nejste. Tak banálně to zní a tak jednoduše bez mrknutí oka se to může stát. Ale makám s tužkou v ruce a několika papíry na sepsaní námětu filmu, kterej bych jednou vážně rád natočil. A když nenatočím, tak se nic neděje.”
