My to zvládneme, ale stát se vykašlal na všechny, co museli ze dne na den zavřít, říká spolumajitel eshopu Tomáš Laurin

Jak osobně vnímáte současnou situaci?
Celá situace je pro všechny úplně nová a vzhledem k tomu, že ani nejchytřejší mozky světa neví, co by bylo ideální dělat a jaké následky ať pozitivní, či negativní budou mít jejich rozhodnutí, tak člověk z Jablonce o tom nemůže vědět už vůbec nic. Nezbývá než dělat, co nám řeknou a doufat, že vědí, co dělají. My „mladí“ to nemusíme až tak řešit, když se nakazíme, tak v nejhorším případě si týden, dva poležíme a vše bude jako dříve. Ale je potřeba nějak ochránit starší, nemocné, prostě rizikové skupiny. A tam vidím dost rezervy.

Nařízení jsou odpovídající ale chybně vymyšlená

Jsou nařízená opatření podle vás odpovídající?
Roušky budou pro všechny, roušky nebudou pro všechny... Opět se vracím k tomu, že je to zmatené. Obří obchoďáky mají otevřeno, malá prodejna na okraji města, kam chodí 10 lidí denně, musí mít zavřeno. Nařízení jsou asi odpovídající, ale podle mě jsou úplně chybně vymyšlená, protože se to střílí od oka a nikdo nedělá analýzu, zda nařízení k něčemu bude nebo nebude. Bohužel analýzy dopadů nařízení a zákonů nejsou u nás dělány ani při běžném režimu, takže se nelze divit, že se v tomto stavu nedělají.

Jak se celá situace dotkla vaší firmy?
Dnem vyhlášení nouzového stavu 12. března se prodeje propadly zhruba o polovinu ze dne na den. Lidé měli strach, nevěděli, co bude, a kupovat trika s potiskem není v této situaci to, co by člověk potřeboval k životu. Další skok byl dnem vyhlášení karantény, kdy zákaz „chodit na návštěvy“ nákup dárků naprosto eliminoval. V tu chvíli jsme se rozhodli, že si vezmeme taky dovolenou.

Fungujete jako eshop, a přesto jste na chvíli přerušili provoz, proč?
Některé eshopy momentálně rostou tak, že nedokážou ani vše odeslat, ale to se triček s potiskem, která jsou ve většině případů kupována jako dárky, netýká. Vzhledem k poklesu prodejů o zhruba 80 procent již nemělo smysl, abychom chodili do práce na 2 hodiny denně, takže všichni zaměstnanci dostali placené volno na předběžnou dobu 10 dnů, což jsme nakonec protáhli na dnů 15. V té době nikdo nevěděl, jak moc se to bude šířit a bylo to lepší i z důvodu ochrany našeho zdraví. Přeci jen sedět doma je bezpečnější, než běhat po městě a využívat například hromadnou dopravu na cestu do zaměstnání. Nyní v omezeném provozu 3 dny v týdnu již zase pracujeme a expedujeme.

Mohla by mít současná situace na vaši firmu takový dopad, že byste uvažovali o ukončení?
Bohudík jsme o tomto nemuseli ani na vteřinu uvažovat, máme dost velký finanční polštář. Ne že bychom čekali, že taková situace nastane, ale jen jsme nestihli investovat do rozvoje firmy a například nakoupit nový tiskový stroj. Takže to, co jsme neutratili za rozvoj firmy, nám nyní pomůže přečkat současnou situaci beze strachu o naší existenci. Věřím, že jsme v tom měli neuvěřitelné štěstí. Velká většina firem toto říct nemůže a přemýšlí, co s nimi bude za měsíc nebo dva, protože jim zdroje dojdou. Nyní se toho prodává zhruba 50 procent oproti minulému roku a věřím, že se to postupně bude zlepšovat, ale návrat do stavu před COVID-19 bude trvat minimálně rok, spíš dva. Propouštět nikoho ze sedmi zaměstnanců neplánujeme, protože by nám chyběl o vánoční sezóně.

Nechápu, že se stát vykašlal na ty, co ze dne na den zavřeli

Jak vnímáte přístup státu k podnikatelům v souvislosti s COVID-19?
Stát něco přispěje na mzdy. Tady je ale nutné podotknout, že to není žádná pomoc firmě. Je to pomoc pro zaměstnance, aby nepřišli o práci, je to vlastně „dávka v nezaměstnanosti“ vyplácená prostřednictvím zaměstnavatele. My jako firma pomoc nepotřebujeme, ale nechápu, jak se stát mohl naprosto vykašlat na všechny provozovatele, kteří ze dne na den zavřeli provozovny. Těm měly být obratem proplaceny nájmy a zálohy na energie a další pravidelné platby, protože ze dne na den přišli o možnost podnikat a vydělat si na to. Pokud například restauraci neprovozuje majitel jako OSVČ, ale jako společnost s ručením omezeným, tak do dnešního dne nedostal jedinou korunu, ale vše musí platit dál. Toto mi přijde opravdu jako naprosté selhání a srovnání s jinými státy, které obratem zaslaly firmám a pomoc v řádech statisíců, to ještě umocňuje.

Je něco, co by podle vás podnikatelům nyní pomohlo? 
Je to právě ona rychlá finanční pomoc s pravidelnými platbami a udržením provozovny tak, aby se až dojde k uvolňování, mohlo podnikání začít zase pomalu rozjíždět. Podnikatel se s tím nějak popere, i když mu bude chodit třetina zákazníků, ale nedokáže platit desetitisíce za nájem něčeho, co nemůže provozovat vůbec. Lidé zase začnou utrácet, i když ne tolik jako dříve, ale kdo měl dobrou hospodu nebo pěkný krámek s čímkoliv, zákazníci se k němu rádi vrátí.

Zapojila se vaše firma nějak do pomoci, třeba při výrobě roušek?
Tím že jsem byl doma, tak jsem z triček, co máme vyřazená, začal šít roušky. Ale musím říct, že já bych svět určitě nezachránil. Po pár dnech jsem usoudil, že bude přínosnější přispět finančně na nákup materiálu někomu, komu ušití jedné roušky netrvá hodinu. S přítelkyní jsme ušili od začátku karantény kolem 300 roušek, které dáváme do jablonecké a liberecké nemocnice. Přítelkyně stále ještě šije, protože ač stát dle všeho nakoupil již desítky milionů roušek, tak v nemocnicích chybí.