Mladý biolog studuje na prestižní univerzitě v Británii a přednáší o ochraně přírody

Jaké vnímáte rozdíly mezi českým a britským školstvím podle vašich dosavadních zkušeností?
Na univerzitě v Česku jsem nestudoval, těžko se mi to tedy hodnotí, mám tam ale kamarády a navštívil jsem české univerzity v průběhu střední školy. Co jsem pochopil, tak ve srovnání třeba s výukou biologie na Masarykově či Karlově univerzitě máme méně předmětů a asi se učíme méně podrobností. Důraz je kladen především na čtení vědeckých článků, chápání látky v kontextu, psaní a metodologii včetně výpočetních metod. Eseje, úkoly, tutoriály, testy a další aktivity máme průběžně během celého roku, takže člověk musí studovat pořád a odkládat učení na čas před zkouškami zde prostě nelze.

Jak vypadala vaše cesta na University College v Londýně, kde nyní studujete biologické vědy?
Hodně mě láká poznat svět, a tak se mi myšlenka studia v zahraničí líbila. Ale spíš, než že bych šel přímo za tímto cílem, jsem vždycky s velkým nadšením dělal to, co mě baví. A to je příroda a snaha pochopit, jak funguje život. Až po úspěších v přírodovědných soutěžích jsem si uvědomil, že mám dobré předpoklady dostat se na některou z nejslavnějších univerzit a nejvíc se mi zamlouvala Anglie. Nakonec jsem se rozhodl pro UCL, která je na biologii skvěle hodnocená a její lokace v Londýně je super.

University College London, kde Ondřej Pelánek studuje biologii

Jakou zemi či přírodní lokalitu či zvíře byste rád v budoucnost navštívil nebo vyfotil a proč?
Takových je spousta! Celkově bych rád poznal svět a jeho přírodní bohatství, ale aktuálně mě nejvíc láká tropická Austrálie a Nová Guinea, Jižní Amerika a Indonésie. Další místa včetně Sibiře, Antarktidy, Indie či Afriky také čekají. 
S tátou podnikáme fotografické expedice po světě každoročně. Ve svých fotografiích se specializuji na ptáky a ostatní obratlovce, v poslední době mě nadchl i podvodní život. Moje fotografie už získaly pár ocenění, můžete si je prohlédnout na stránkách phototrip.cz.

V čem má ČR největší nedostatek v případě ochrany přírodního bohatství?
Nejdůležitější téma, ve kterém nevidím přílišné aktuální zlepšení, je podle mě udržitelné zemědělství. A to i přesto, že má stát velmi silný nástroj, jak hospodaření ovlivnit a tím udržitelnost zajistit – zemědělské dotace. Poupravením podmínek dotací by šlo velmi efektivně dosáhnout výrazného systémového zlepšení, ale o to je nutné bojovat politicky. A donedávna vládnoucí strany měly naprosto opačný, až devastující zájem. Doufám, že nová vláda přinese v tomto směru zlepšení.  

V čem konkrétně podle vás české vlády selhávají?
Dnešní podoba zemědělské krajiny není dlouhodobě funkční, protože na velkých a po značnou část roku holých lánech dochází k erozi, a půda, na které jsme produkcí potravin závislí, degraduje. Tento problém zatím výrazně nevnímáme hlavně díky širokému užívání minerálních hnojiv, která efektivně zajišťují vysokou produkci. To je skvělá věc, ale hnojiva zničenou půdu nenahradí. Problém pouze oddalují do té doby, dokud půda nebude natolik degradovaná, že ani hnojiva nepomohou. Kromě toho způsobují další problémy jako například špatnou kvalitu vod a další. Děsivé je i to, že hnojiva nejsou nevyčerpatelná a jednou dojdou, mluvím především o fosfátech. Navíc dnešní zemědělská krajina selhává v zadržování vody. To lze velmi efektivně řešit pomocí mokřadů, které vsáknou neskutečné množství vody, ale byly v minulém století z naprosté většiny zlikvidovány.

Brněnský student je i nadšený fotograf přírody, takto zachytil listovnici červenookou

Je ještě nějaké téma, jemuž by se měl stát věnovat? 
Nadějné téma, kterému moc fandím, je pastva velkých býložravců na biologicky cenných místech. V naší krajině je totiž nejvyšší biodiverzita (jinak řečeno nejvíce živých tvorů zajišťujících pro nás důležité funkce od opylování po čistý vzduch) vázána na otevřená a polootevřená stanoviště typu luk, pastvin, stepí, sadů a řídkých listnatých lesů. Taková místa ale byla z velké části zničená a ta zbývající zarůstají. Zmíněné biotopy totiž vyžadují činnost velkých savců, v dnešní době reprezentovaných obvykle jen člověkem a domácími zvířaty, jinak mizí. A využití divokých koní a zubrů spásajících konkurenčně silné rostliny je geniální. Toto řešení nejen skvěle funguje, ale také ušetří spoustu peněz a umožní efektivní ochranu mnohem větších lokalit. Jinak řečeno, koně a pratuři jsou lepší a mnohem levnější než placení chlapi se sekačkou. Navíc jsou to krásná zvířata. 
Užitečné by bylo také obnovení pařezinového hospodaření, které je skvělé nejen pro organismy, ale i ekonomicky efektivní v produkci palivového dřeva.

Ondřej Pelánek při pohovoru na stipendium Scholarship

Čím může obyčejný člověk v dnešní době dopomoci k vyšší ochraně přírody?
Nezbytné je vyžadovat ochranu přírody a celkově řešení dlouhodobých problémů od politiků, protože nejdůležitější změny je třeba udělat na systémové úrovni. Žijeme v demokracii, ale politici jsou voleni dočasně, proto jsou málo motivovaní k dlouhodobě funkčním řešením. Není nic, co by je odměnilo nebo potrestalo za rozhodnutí, která se projeví třeba za 20 let. Jediným východiskem z tohoto problému vidím osvětu a vyžadování takových řešení voliči. 

To může být pro mnoho lidí celkem abstraktní myšlenka. Co konkrétního můžeme dělat jinak ve své každodenní činnosti?
Vlastníma rukama můžeme pomoci organismům a užitečné biodiverzitě třeba na své zahrádce. Vysázet živý plot z různých druhů původních keřů, místo anglického trávníku kvetoucí louku, udělat zahradní jezírko, ptačí budky, pěstovat ovocné stromy, nesekat louku celou naráz a podobně. Takové zahrádky nejen pomáhájí biodiverzitě, ale jsou i estetické. Sám se o to na zahrádce snažím a na téma ochrany přírody rád přednáším.

Myslíte, že má světová pandemie covidu příznivý vliv na přírodu?
To bych neřekl. V krizi, kdy je nutné řešit urgentní problémy, chybí síla a prostředky pro řešení problémů dlouhodobých, ke kterým ochrana přírody patří, a ty jsou spíš upozaděny. Příznivý vliv ale vnímám v tom, že bychom si mohli lépe uvědomit nutnost přemýšlet dlouhodobě a začít mnohem víc investovat do řešení problémů a největších rizik, která lidstvu hrozí v budoucnu. A takovými jsou nejen devastace přírody, klimatická změna, pandemie, přírodní katastrofy jako dopady asteroidů nebo výbuchy supervulkánů, ale i člověkem vytvořená rizika včetně nukleární války, konstruované pandemie či nedostatečně zvládnuté zmocněné obecné umělé inteligence.

Mandelík hajní. Autor: Ondřej Pelánek

Vraťme se ještě k vašemu studiu na UCL v Londýně, na něž jste získal podporu od nadace Bakala Foundation. Jak vypadala vaše cesta za stipendiem? 
Na přihlášce včetně eseje na téma nejdůležitějších problémů v mém oboru jsem si dal hodně záležet a opravdový nadšenec do biologie jsem už dlouho. U výběrového pohovoru (ale i celkově při zvažování vysokých škol) je podle mě nejdůležitější mít srovnáno to, co člověka baví, co by rád dělal, co univerzity nabízí a dobře se seznámit se všemi možnostmi. Já jsem stipendium získal napodruhé a myslím, že jsem při tom druhém pokusu měl myšlenky a cíle mnohem lépe uspořádané

Jak vám stipendium na studiích pomáhá?
Stipendium mi pomáhá financovat školné, a kromě toho mi dává příjemné příležitosti k seznámení se s dalšími českými a slovenskými studenty v zahraničí.

Čemu byste se rád věnoval v příštích letech, konkrétně jakému tématu a proč?
Zajímají mě mnohé obory v rámci věd o životě. Fascinuje mě v podstatě cokoli týkající se evoluce a vysvětlující to, proč je život takový, jaký je. Za velmi důležité považuji také zkoumání budoucnosti. Přispět k poznání v rámci oborů jako je ochrana biodiverzity a udržitelnost ekosystémů by mě hodně lákalo. Ve všech takových oborech je nezbytné využití pokročilých výpočetních metod, a tak přemýšlím o specializaci v oboru výpočetní biologie.

Jak trávíte vlastně volný čas, pokud jej při náročném studiu vůbec máte, a jaká jsou vaše oblíbená místa v ČR?
Volný čas trávím nejraději v přírodě, s tátou fotíme zvířata, jezdím na kole nebo lezu po kopcích. Rád si amatérsky zavřískám s kytarou u táboráku, zahraji na klavír, ping-pong či jinak zasportuji. A co se týče mých oblíbených míst v Česku, u nás a vlastně všude na světě je tolik krásných míst… Osobní vztah mám k mé rodné kopečkovité krajině v okolí Brna a jižní Moravě celkově. 

Kulíšek nejmenší. Autor: Ondřej Pelánek