Dětem bychom měli říct, že je normální plakat i mít radost. Důležité je nelhat, říká průvodkyně ScioŠkoly

Registrovali už kolegové otázky ze strany žáků na válečný konflikt?
Děti se o tohle téma zajímají. I ti nejmenší cítí, že se něco děje. Mladší děti se podle kolegů průvodců ptají, proč někdo toho ruského prezidenta nezastaví. Zajímá je také to, jestli válka může přijít i k nám. U starších žáků se řešila více obecně politická situace, v kolektivu se bavili o jednotlivých účastnících konfliktu a řešili také příčiny války.

Dalo by se v obecné rovině popsat základní rady, jak s dětmi mluvit o válce?
Ono to bude podobné u rodiče i průvodce ve škole. To, jak to budeme dělat my, může být jakýsi návod pro rodiče. Na začátku je potřeba stabilizovat sám sebe a uvědomit si vlastní emoce, abychom na děti nepřenášeli například vlastní úzkost. Potom je možné o tom mluvit z pohledu toho, jak já událost prožívám. Není ani špatně říct, že něco nevíme, stejně jako je normální mít vztek na toho nepřítele. Pak je potřeba dát prostor pro emoce toho dítěte a normalizovat je. Je v pořádku si poplakat. My si ve škole říkáme, že nejsou emoce pozitivní nebo negativní.

Také bych řekla, že je důležité nechlácholit, protože opravdu nevíme, co se bude dít. Doporučuje se nedělat z konverzace o válce nějakou speciální událost, klidně se o tom můžeme bavit na procházce či při večeři. Je možné také ukázat, že i my můžeme pomoci a děti do toho zapojit, pokud mají zájem. Zároveň je třeba tomu úplně nepropadnout a věnovat se i jiným věcem. Také bychom dětem měli říct, že je normální mít radost, i přestože někdo zažívá těžké období. Odborníci pak hodně zmiňují důraz na pohyb.

Řekli jste si už, jak budete události spojené s válkou směrem k dětem komunikovat při výuce?
Než začaly jarní prázdniny, tak jsme neměli moc čas se sjednotit, a tak k tomu každý průvodce přistupoval individuálně. Teď během prázdnin jsme si to snažili dát dohromady a sjednotit ty cíle. Padla i otázka, jestli bychom to měli vůbec komunikovat, ale shodli jsme se, že bychom na to měli reagovat. V tom jsme zajedno a dáváme dohromady plán na nadcházející dny a týdny.

Jaká témata budete řešit?
Určitě by se tam mělo odrážet téma respektu. S dětmi budeme probírat mimo jiné rozdíl mezi respektem a tolerancí. Měla by tam zaznít tato a související témata. Máme připravené okruhy, kde bychom se chtěli pohybovat. I ministerstvo školství vydalo doporučení pro školy, kde tvrdí, že by se mělo pracovat při osvětě s tématy – respekt, rovnost, tolerance.

Bylo by možné zmínit konkrétní aktivity?
Určitě by to mělo být v úvodu poskytnutí nějakých základních informací, tedy práce s mapou, podívat se, kde se ten konflikt odehrává. Snažíme se, aby to pro ně bylo více hmatatelné. Mohou kreslit Ukrajinskou vlajku, říct si něco o ukrajinské kultuře, aby to pro ně bylo čitelnější. Na to lze navázat nějakými prožitkovými aktivitami, kde využijeme pohyb, kreslení nebo tvorbu k ventilaci emocí. Zadání může být strukturované – spočívající v tom, že děti nakreslí svůj strach a po svém ho přetvoří, nebo abstraktnější, kdy děti necháme volně vyrábět z plastelíny.

Budete téma řešit průběžně za pochodu? Nebo mu budete věnovat konkrétní bloky a uzpůsobíte tomu výuku?
Teď bude zásadní přijít do každé třídy a udělat tam podle věku nějaký systematický program zaměřený na toto téma, abychom se tomu nevyhýbali. Věřím, že taková forma pro děti bude přirozená, jsme zvyklí probírat aktuální dění a povídat si o emocích. Měli bychom zakotvit, že víme, že se něco děje. Každé dítě dostane alespoň nějaké základní informace. Na každém je pak to, jestli se o téma bude zajímat víc. Denně máme ranní kruhy, a tak se nevyhneme tomu, že se to bude probírat.

Hodně se mluví o tom, že by se dětem nemělo lhát. Budete tak postupovat i vy?
Určitě ano. Dětem bychom informace neměli zatajovat. Na druhou stranu bychom je neměli zahlcovat. Je možné, že jim nějaké informace nabídneme a dané dítě o ně nebude mít zájem, což je potřeba respektovat. To téma smrti je vlastně přirozené. My tím ty děti připravujeme na budoucí život, kdy se budou s nějakou ztrátou setkávat. To je jedna z důležitých kompetencí.

Jak se s dětmi bavit o smrti?
Konkrétní metodu nemáme. Měli jsme k tomu přednášku pro starší žáky od paní, která pracuje v oblasti paliativní péče, která o smrti mluvila. Myslím, že je důležité pozvat si někoho, kdo se se smrtí setkává každý den a podá to dětem přirozeně. Já osobně bych mluvila o svých emocích a zkušenostech, aby to bylo co nejpřirozenější. Nezacházela bych do nějakých abstraktních pojmenování, aby bylo jasné, že to je součást života.

Zajímají se rodiče o to, jestli s dětmi válku budete řešit?
Rodiče se na to zatím neptají, ale to je asi i tím, že byly jarní prázdniny. Naše úloha je, že máme ve škole dítě a je společným zájmem rodiny i nás jako školy, aby se dítě cítilo ve škole v bezpečí a mělo adekvátní prostředí pro rozvoj svých znalostí a kompetencí. Jsme pro, abychom s rodiči spolupracovali a konzultovali s nimi nejen to, jak se v těchto situacích zachovat.

Budete v této chvíli klást důraz i na to, že není správně házet všechny do jednoho pytle?
Když jsme řešili, o čem se s dětmi budeme bavit, tak samozřejmě jedno z témat byla sociální diskriminace. Svým způsobem je to dobrá příležitost dětem tuhle problematiku nějakým způsobem předat. Za mě je nejdůležitější zdůraznit, že se nejedná o kolektivní zodpovědnost, neexistuje špatný nebo dobrý národ a součástí každého národa jsou jednotlivci. Měli bychom zdůraznit i to, že mezi oběťmi jsou i samotní Rusové, kde můžeme ukázat jako příklad ty, kteří proti tomu protestují.

Bavili jsme se o tématech rovnost, respekt, tolerance, které vychází z pokynů ministerstva školství. Máte k dispozici dostatek materiálů od ministerstva, jak se k tomu postavit?
Junák – český skaut společně s Centrem Locika hned v úvodu pořádal přednášku pro veřejnost o tom, jak s dětmi mluvit o válce. Mohli se jí zúčastnit učitelé i rodiče dětí z různých škol. Ministerstvo pak vydalo poměrně stručné doporučení. Právě Centrum Locika přichází se spoustou užitečných materiálů. Pro mě je ideální cesta čerpat z více zdrojů. Mně osobně také hodně pomohlo absolvování kurzu krizové intervence.