Hrádecký Drylock: Největší továrna na plínky slaví 10 let

Proč zrovna Hrádek nad Nisou?
Historie Hrádku se píše už od 90. let, kdy jsme začali vyrábět v malé továrně v Chrastavě. Krátce nato vznikl v Turnově Ontex. Po nějaké době jsem začal přemýšlet, co dál. S VGP jsme po celé zemi hledali místo, kde bychom navázali na tradici Ontexu a postavili Drylock. A vybrali jsme Hrádek. Měl městské pozemky, strategickou polohu a s regionem jsme už měli zkušenosti.

Když přirovnáme Drylock k narození dítěte, jak jste vybírali jméno pro nového člena rodiny?
Najít jméno bylo jedním z nejtěžších úkolů. Trvalo to měsíce. Pracovní název byl Vynka, což bylo jméno jedné fenky. Má žena vybrala ze všech možných návrhů deset nejlepších. A Drylock byl nakonec nejlogičtější. V Praze u pití kávy pak namalovala na ubrousek kostičku s kapkou. A tak se narodil Drylock.

Jak se vyrábí plenky

Uměl jste si tehdy představit, že Drylock bude tím, čím je dnes?
Nikdy jsem si nepředstavoval tak velký závod. Neměli jsme lidi, neměli jsme know-how, potřebovali jsme hodně peněz. Byl to obrovský risk. Mnoho lidí bylo skeptických, nevěřili tomu, což bylo demotivující. Zdálo se to nemožné, ale pořád jsem snil, měl plán a věřil, že se vše povede. Je to 10 let, co od nás vyjel první kamion do Lidlu. Od té doby jsme vyexpedovali 14 miliard plenek. Tehdy je vyráběla jedna linka, dnes jich máme dvacet pět. Lidí bylo třicet, dnes přes dvanáct set.

Jaké jsou vaše sny do budoucna?
Máme novou skladovou halu, dokončujeme tunel mezi halami pod silnicí I/35, postavili jsme plně automatizovaný sklad. A dál? Máme prostor pro další rozšíření výroby. Hrádek je největší továrnou na dětské plenky na světě. Lidé si to často neuvědomují, ale to, co tu máme, je naprosto unikátní a můžeme na to být hrdí.

Bart Van Malderen

Kde berete inspiraci?
V prvé řadě chceme našimi produkty pomáhat lidem – dětem, ženám a seniorům. Naším cílem je, aby se cítili dobře a důstojně. Další motivací je příroda a ochrana životního prostředí. Před lety jsme vyvinuli bezcelulózové plenky, výrazně tenčí než ty, na které jsme zvyklí. Ale asi to bylo moc brzy. Lidé nevěřili, že by mohly fungovat. Teď už snad přesvědčeni jsou. Hledáme cesty, jak za sebou zanechat co nejmenší ekologickou stopu, jak zachovat kvalitu a zároveň spotřebovat co nejméně materiálu.

Jak často do Čech jezdíte?
Každé dva týdny. Často bývám na jednáních v Praze, ale snažím se být co nejčastěji hlavně tady, v továrně. Je pro mě důležité vědět, jaká tu panuje atmosféra, rád se procházím výrobou, potkávám se s lidmi, pozoruji výrobní linky. Nejsme žádný obří konglomerát, chci, abychom se znali a aby se tu všichni cítili dobře.