Nejsem jen holka z plakátu, říká Denisa Jelínková z PENNY

„Sháněla jsem brigádu, a protože moje maminka pracuje v PENNY v Hostivicích, bylo to vlastně jednoduché rozhodování. Třeba i proto, že jsme spolu mohli jezdit do práce. Potom jsem nastoupila na vysokou školu, ale nedávala mi to, co jsem očekávala, a najednou jsem potřebovala práci. PENNY už jsem znala a věděla jsem, do čeho jdu, takže jsem nastoupila na hlavní pracovní poměr,“ říká s úsměvem na tváři Denisa.

Čím byste byla, kdybyste neukončila studium na vysoké škole?
Studovala jsem medicínu, takže lékařkou. Od malička jsem se na to těšila. Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, kterou jsem ukončila s výborným prospěchem, takže na vysokou školu mě přijali bez přijímacích zkoušek. Po prvním roce jsem ovšem zjistila, že toho stresu je moc, že mám najednou velmi málo času na cokoliv jiného, a postupně jsem zjistila, že to není cesta, kterou chci jít.

Místo kariéry chirurga jste se tedy vydala na kariéru v PENNY? Byly chvíle, kdy jste to chtěla „zabalit“ i v tomto případě?
Upřímně, ne. Ano, jsou chvíle, kdy toho mám plné zuby, kdy mě něco štve. Jsme jenom lidi a jsou takové dny, kdy nás štvou kolegové, občas zákazníci, ale chvíle, kdy bych přemýšlela o tom, že skončím, tak ta nenadešla, a věřím, že nenastane. Daleko pravděpodobněji budu hledat pozici, která by mě více naplňovala a uspokojovala, protože to je jedna z věcí, kterou na téhle práci oceňuji. Vždy je tady možnost se rozvíjet nebo jít cestou, která mi bude vyhovovat.

Před 4 roky jste nastoupila na brigádu, nyní jste zástupce vedoucí. To je rychlá kariéra…
Ono to bylo ještě mnohem rychlejší. Na zástupce vedoucí jsem díky zkušenostem z brigády povýšila měsíc po nástupu na hlavní pracovní poměr. Teď na podzim nastupuji do programu Potenciál a doufám, že pak půjdu zase dál. Vlastně už od začátku se mi otevírají možnosti, jak se dál rozvíjet.

Zmínila jste program Potenciál. Už víte, co Vás čeká?
Sama nevím, jak přesně bude probíhat. Beru to jako když člověk nastoupí do nové školy. Sice tuším, co mě čeká, ale nevím, jak to bude probíhat. Pro mě to bude rok učení všeho, co potřebuji, abych sama mohla vést prodejnu, a to především v praxi. Chci se naučit, jak ještě lépe jednat s lidmi, se zákazníky i kolegy, jak předcházet zbytečným střetům, problémům, jak poskytovat zpětnou vazbu budoucím podřízeným, a tak dále.

Na prodejnách spolu pracují malé kolektivy 15 až 20 lidí. Je to prakticky jako v rodině, kde to někdy funguje, někdy ne, a ne každý s každým vyjde…
U nás v oblasti je 6 prodejen a všichni se navzájem známe, ať už z porad nebo když si vzájemně vypomáháme při zástupech. Je pravda, že je to taková větší rodina. V rámci oblasti pracují i manželé, sestry, my s maminkou děláme zástupkyně v Hostivicích a v Unhošti, které jsou 7 kilometrů od sebe. Zpočátku jsme pracovaly spolu, ale pak nás logicky rozdělili a za současný kolektiv jsem ráda. Máme přátelské vztahy, každý si může říct svoje, a až se bojím chvíle, kdy bych odsud měla odejít.

Potkáváte se i mimo práci?
Naše parta na prodejně je skvělá, jsme přátelé a setkáváme se i mimo práci, a to všichni, včetně naší skvělé vedoucí. Samozřejmě s někým víc, s někým míň, ale jsme výborná parta. Pro mě je vlastně normální, že se stavím u nás na prodejně i ve svém volnu, když mám čas, podívat se, jak to jde, co se děje, abych věděla, co mě čeká, až přijdu do práce. A potkáváme se i s lidmi z ostatních prodejen v oblasti. Známe se, když jedeme okolo, zastavíme se třeba na kafe. A zrovna nedávno jsme se bavili o tom, že bychom nějaké setkání mezi prodejnami udělali, například až bude státní svátek nebo nějaká jiná vhodná příležitost.

Máte své stálé zákazníky? Zkrátka, kdy si řeknete: neviděli jste paní Novákovou, že tady dnes ještě nebyla…
Přesně tak to u nás chodí. Takových lidí, na které se vlastně těšíme, a kdyby nedorazili, bylo by něco „v nepořádku“, máme víc. Například jeden pán k nám chodí i dvakrát za den, a když jsem se ho ptala, proč si nenakoupí najednou, odpověděl: Co mám doma dělat? Já se za vámi rád projdu...

Komu byste práci v PENNY doporučila?
Takový člověk musí být akční a nebát se fyzické práce. Přece jenom nenosíme jenom kartóny se sušenkami. Musí být, dnes se používá slovo, asertivní, zkrátka nesmí hned vyletět, jak čertík z krabičky, musí mít rád lidi a nesmí být vztahovačný a, jak to říct? Prostě pro citlivky tahle práce není. Na druhou stranu, kdo na to má, může si tuhle práci i díky lidem okolo sebe užít.

Vnímáte, co PENNY jako společnost, dělá pro společnost, tedy takzvané CRS aktivity?
Sleduji naše sociální sítě, takže tam se o nich dozvídám nejčastěji. Teď v létě jsme měli akci na podporu včel, to nešlo přehlédnout. Pak jsou to tradiční sbírky potravin, podpora potravinové banky, bedýnky s ovocem a zeleninou, což je za mě skvělá věc, PENNY pro ZOO, Hýbeme se hezky česky…

Stala jste se tváří PENNY, když vás lidé mohou vidět na náborových plakátech. Jaká byla reakce okolí?
Když za mnou oblastní vedoucí s touto nabídkou přišla, řekla jsem si, že to bude další zajímavá zkušenost. Pak mi došlo, že mě lidé uvidí prakticky všude, a hlavně známí, kteří mne ze střední školy znají jako „šprtku“, co šla studovat medicínu, a nyní budu holka na plakátech v PENNY. Měla jsem trochu obavy, zda někoho nezklamu. Nakonec to dopadlo skvěle. S kamarády jsme se tomu zasmáli. Dokonce mi třeba kamarádka, která byla na dovolené v Českém Krumlově, volala a poslal fotku s tím, že se mě ani na dovolené „nezbaví“…

Jaké to vlastně je se potkávat doma s maminkou, když obě děláte stejnou práci ve stejné firmě?
Zpočátku, když jsem s ní pracovala na brigádě a byla vlastně moje nadřízená, tak jsem to tak brala. Také jsme se dostali do sporů, ale vždy jsme to zvládly. Jak to bývá, rodiče jsou na své děti přísnější, alespoň jsem to tak vnímala. Dnes jsem za to ráda a už je to jiné. Máma mi i zavolá, když potřebuje s něčím poradit, což mi, samozřejmě (smích) udělá radost…

Denisa a volný čas?
Jsem docela workoholik, takže i když mám volné odpoledne a nemám kam pospíchat, tak zůstanu i déle v práci. Jinak trávím ráda čas s kamarády, jdeme si večer někam sednout nebo s kamarádkou na kávu. Rád se věnuji sobě, chodím si zacvičit. Dříve jsme hrávala tenis a mám rád pohyb. Ráda si čtu. Myslím, že se tomu říká aktivní odpočinek. Dělám, co mne baví a na co mám v danou chvíli náladu.

Máte nějaký sen? Někdo si chce třeba skočit padákem…
Tak to bych také ráda, ale nemám nějaké velké sny. Spíše si dávám konkrétní cíl, který se pak snažím splnit. Teď je to zažít safari v Africe.

Kde se vidíte třeba za 5 let?
Za 5 let? Bude mi takřka 30, takže možná rodina, dítě, ale do té doby bych ráda ještě povýšila, třeba na vedoucí prodejny, a pak se vrátit a pokračovat na nějaké manažerské pozici. Nemám konkrétní představu, kam až chci dojít. Beru to postupně. Nedává mi smysl měnit každý rok práci a hledat, zda to či ono nebude náhodou to pravé. Je to o člověku. Nejprve musím dělat svoji práci pořádně a důkladně. Když budu v dané práci dobrá, budou přicházet příležitosti. A to mě na PENNY baví, protože nemusím zůstat na prodejně, ale mohu se vydat dál, anebo do jiných oblastí. Bude to o tom, jaké příležitosti se mi nabídnou.