U příležitosti Mezinárodního dne vodicích psů, který připadá na 24. dubna, si dnes dali v Liberci dostaveníčko nevidomí, které na jejich cestách doprovází čtyřnozí parťáci. Se psy si potrénovali pohyb v ulicích, ale především cestování městskou hromadnou dopravou. Pro nevidomé je to poměrně náročná disciplína. Testovali také, zda všechny pomůcky, které jim usnadňují život fungují, což je pro ně poměrně zásadní.
Jednou z takových pomůcek je tzv. VPN vysílačka, která je při cestování hromadnou dopravou velmi důležitá. To, co si běžný cestující přečte, totiž vysílačka nevidomému odříká. Ovšem musí mít s čím komunikovat. A to se ne vždy daří.
„VPN vysílačka pro nevidomé je dobrý pomocník. Ale tady v Liberci už léta řešíme, že VPNka dlouho nefunguje. Přístroj funguje, ale nefunguje jak má v autobusech a tramvajích MHD,“ říká nevidomý Liberečan Jiří Pikeš, kterého vodí labrador Raf.
VPNka je malá krabička s tlačítky, které stačí zmáčknout při příjezdu autobusu či tramvaje a dopravní prostředek nevidomému oznámí, jaký přijel spoj a kam směřuje. Ovšem když to dnes zkoušeli nevidomí na zastávce na Fügnerově či na Šaldově náměstí, dozvěděli se tyto informace pouze u některých autobusů. U tramvají vůbec. Také chytré informační panely na zastávkách mají po stisknutí tlačítek říci, jaký je jízdní řád. Některé to dokážou skvěle, ovšem třeba na Fügnerově na terminálu je zvuk tak slabý, že není téměř slyšet.
„A třeba když jedete na lince Liberec – Jablonec jsou špatně nastavené zastávky. Neslyšíte název zastávky, ale slyšíte, že je to zastávka na znamení,“ přidává další ze zkušeností slabozraká majitelka psa Kodyho Radka Hradilová.
„Označníky zastávky, které mají být chytré, by měly komunikovat. Já jako běžný vidící cestující si přečtu, že spoj 11 směr Viadukt odjíždí za 7 minut, dvojka Horní Hanychov za 4 minuty, mělo by to jít spustit VPN vysílačkou. Ale nefunguje to. A tak se nevidomí a slabozrací k těmto informacím nedostanou,“ popisuje ředitelka libereckého Tyfloservisu Kateřina Šretrová a dodává: „Když jsou nevidomí komunikativní, tak se můžou zeptat někoho okolo. Ale jinak se nedozví nic. Tak by měly fungovat všechny zastávky na Fügnerce, ale nefungují. Přitom když nové zastávky osadili, procházeli jsme to a všechny fungovaly, teď některé vůbec nekomunikují.“
Zástupci Tyfloservisu se obrátili s žádost o nápravu na Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou (DPMLJ), který jim přislíbil nápravu a častější kontrolu funkčnosti systému. „Prověřili jsme funkčnost všech akustických zařízení pro informování osob s omezenou schopností pohybu a orientace. U zařízení, která byla částečně nebo zcela nefunkční dochází k postupné opravě. Taktéž zkrátíme interval kontrol těchto zařízení,“ přislíbil v dopise ředitelce Tyfloservisu Martin Hettner, dopravní ředitel DPMLJ. Dopravní podnik se také více zaměří na proškolení řidičů.
Jakékoli usnadnění pohybu nevidomých po městě je pro ně velmi podstatné. Na cestě je totiž čeká řada nástrah v podobě překážek, chybějících přechodů, rozbitých ulic a podobně. VPN vysílačka je jednou z nejdůležitějších pomůcek.
„VPNKu používám, protože usnadňuje pohyb. Když jsem studovala na Technické univerzitě v Liberci, což bylo do roku 2017, tak jsem se pohybovala po Liberci, využívala jsem VPNku na autobusy a tramvaje, informační tabule na zastávkách. Fungovalo to skvěle,“ popisuje Andrea Tkáčová z Frýdlantu, která do Liberce jezdí s vodicí fenkou Darby jezdí.
VPN přitom pomáhá i komunikovat s majáčky, které jsou na některých budovách. „Majáčky na budovách, třeba na zmíněné univerzitě, fungují skvěle. Na nádraží, na krajské vědecké knihovně, na radnici i třeba u vchodů do obchodních center. Přístroj nahlásí, co je to za budovu a potom to mže poskytnou informaci i o tom, jak to vypadá po vstupu do budov, pokud to mají na majáčku nahrané,“ popisuje Tkáčová. Obdobný majáček by třeba nevidomí uvítali na terminálu ve Fügnerově. „Kdyby byl třeba pod hodinami, hrozně by nám to usnadnilo orientaci,“ říká Jiří Pikeš. Majáček přitom není nákladná věc, lze pořídit za několik tisíc korun a pak už je jen důležité jeh nastavení. Když se přiblíží nevidomí člověk, spustí si ho VPNkou a pak se orientuje podle zvuku, který slyší.
Den vodících psů – 24.4.
V Liberci má vodicího psa jen několik nevidomých či slabozrakých osob. Vycvičit takové zvíře není úplně jednoduché.
Proces výcviku lze rozdělit do několika fází. V té první mají chovná fena a pes štěňata, která se vyberou pro výcvik. Když jim je 8 týdnů, jdou do předvýchovy, kde si je vezmou dobrovolníci. Štěňata dostanou vestičku – Jsem pes v předvýchově – a dobrovolníci s nimi chodí do práce, do divadla, do obchodu, za kulturou, na jezdící schody další netypická místa, aby se pes socializoval. Ale zároveň cvičí povely, které by měl umět každý pes – sedni, lehni, ke mně apod. Během toho se dělají i různé zdravotní testy a prověřuje se povaha zvířat. Pes nesmí být ani agresivní či dominantní, neměly by mu vadit děti a podobně.
Když je mu zhruba rok, tak jde do výcviku, kde učí speciální povely. Najít dveře, lavičku a podobně. Ke svému člověku se pak dostane zhruba v roce a půl, a navíc si musí mezi sebou ještě sednout. Pokud na začátku bylo třeba šest štěňat, tak toho vodícího nakonec dělají třeba jen dva z nich.
Foto Blanka Freiwilligová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
