Čtvrtek 18. 12. 2025 | Svátek má Miloslav
Dnes, 10:57
Takhle to vypadá, když je zaměstnání nejen prací, ale posláním a samou podstatou člověka. Přesně tohle si pomyslíte, když mluvíte se záchranářkou Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje Veronikou Chalupovou. U liberecké záchranky slouží už 29 let, lidi ale zachraňuje nejen v práci. „Jsem magnet na události, ve kterých lidé potřebují první pomoc. Ať jde o kolapsy nebo i zranění. Rodina už se mi směje,“ říká skromná světlovláska, která si ve středu 17. prosince převzala z rukou ředitele ZZS LK zvláštní poděkování za příkladný postup mimo službu. A to opět za záchranu lidského života, na které se podílela v říjnu na Třeboňském půlmaratonu.
„Ve svém volném čase ráda běhám. Tedy jako hobík, nejsem žádný profesionál. V říjnu jsem se pokoušela běžet popáté Třeboňský půlmaraton a asi na kilometru a půl, hned v úvodu závodu, jsem viděla hlouček lidí kolem ležící osoby a bylo mi jasné, že musím zastavit, protože jak z lidského, tak z profesního života mám prostě povinnost poskytovat první pomoc,“ vrací se k události, za kterou poděkování převzala, Veronika Chalupová.
Ke kolapsu jednoho z účastníků půlmaratonu, který upadl do bezvědomí, muselo dojít jen chvíli předtím, než na místo doběhla. „Ostatní závodníci už začali s resuscitací, tak jsem k muži přiklekla a protože vím, jak se první pomoc dělá, přistoupila jsem k provádění umělého dýchání. Ve spolupráci s ostatními závodníky, vesměs to byli všichni zdravotníci, kteří ve svém volném čase tenhle závod běželi, jsme pak pacienta resuscitovali až do příjezdu posádek Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje, kterým jsme pak muže předali,“ vypráví dále.
Podle záchranářky bylo pro muže klíčové, že se na jeho záchraně podílelo hned několik lidí a navíc profesionálů. „Sama bych pacienta tak kvalitně zachránit nedokázala. Proto děkuji všem, kteří se na záchraně podíleli," říká záchranářka.
Nejdůležitější je, mít u sebe dobrý tým. To platí ve všech životních situacích a pro práci záchranářů pak beze zbytku.
Závodník, který měl podle pozdějších informací zástavu srdce, dopadl velmi dobře. „Je to malý zázrak a odměna pro nás všechny, že přežil. Osobně jsme se poté setkali na večeři a dnes jsou z nás přátelé. V kontaktu jsme i s ostatními zachránci,“ prozrazuje Chalupová.
Závodníky, kteří se na resuscitování podíleli, kontaktovali později sami organizátoři závodu. „Dali nás dohromady podle startovních čísel. Jako milé poděkování jsme od nich dostali účast na půlmaratonu doživotně zdarma, kterou jsem ale odmítla. Protože je to jednak v mých lidských a profesních povinnostech, poskytovat tu první pomoc, a navíc jsem před závodem už manželovi říkala, že letos ho poběžím naposledy a o to víc si ho užiju,“ dodává.
Nakonec si ho užila jinak, než původně očekávala. „Když jsme po resuscitaci pacienta předali posádkám záchranky, zjistila jsem, že jsem úplně poslední ze všech závodníků. V té chvíli jsem přemýšlela, jestli mám závod vzdát nebo doběhnout. Ale řekla jsem si, že když už tam jsem, tak ho doběhnu a opět se rozběhla k cíli. No musím říct, že se na mě mnozí kolem trati dívali velmi shovívavě, jako že paní běží fakt hodně za ostatními. Nemohli vědět, co jsem prožila, ale mě to nevadilo. Doběhla jsem svým tempem do cíle jako poslední,“ popisuje závěr závodu.
Pro Veroniku Chalupovou ale říjnový zážitek z půlmaratonu není vlastně až tak výjimečným. Životy lidí totiž zachraňuje nejen v práci, ale často právě i ve svém volném čase. „Děti už ze mě mají legraci. Opakovaně jsem dávala první pomoc například na koncertě, na výletě. A to u různých druhů kolapsů nebo i zranění. To jsem pak i volala naši leteckou záchrannou službu,“ říká záchranářka, která se své profesi věnuje na tři desetiletí a na Technické univerzitě v Liberci dokonce vyučuje i budoucí záchranáře a zdravotní sestry. Je také garantem tamního kurzu první pomoci.
Vypadá to, že záchrana lidských životů je jí prostě souzená, jedno, je-li v pracovní době, nebo mimo ni. „Opravdu to přitahuji. A když někam jedu s rodinou, manžel i děti se už dopředu chytají za hlavu a říkají si, co nás zase potká,“ dodává se smíchem.
Zvláštní poděkování za příkladný postup mimo službu si z rukou ředitele ZZS LK Luďka Kramáře, hejtmana Libereckého kraje Martina Půty a radního pro zdravotnictví Libereckého kraje převzala ve středu 17. prosince v rámci slavnostního setkání záchranky v Paláci Liebieg. Stala se tak jedním z 22 zaměstnanců, kteří byli za svou práci nad rámec běžných pracovních povinností oceněni.
Středa, 17. prosince 2025, 15:21
Sedmým rokem pořádá Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje (ZZS LK) pro své zaměstnance, kteří jdou ostatním příkladem, koncem roku speciální poděkování. To jim předává ředitel ZZS LK Luděk Kramář. Letošní poděkování proběhlo právě dnes v...
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
