Jak se tvoří Liberec? Témata, která lidé nejvíc řešili

Před vánočními svátky se otevřela po rekonstrukci ulice Vítězná. Proč se vůbec opravovala?
J. JANĎOUREK: O tom se rozhodlo už před 10 lety. V první fázi tam došlo pouze k výměně plynovodu, vodovodu a 100 let staré kanalizace. Na nás bylo dotáhnout vše do finále a nastavit uspořádání, jak bude dalších minimálně 50 let tahle důležitá ulice vypadat z hlediska dopravy, bezpečnosti, ale i kvality provozu a veřejného prostoru. Spoustu lidí štvalo parkování. Dost často jsem četl nebo slyšel, že tam ubylo parkovacích míst. Je to nesmysl. Naopak. Běžte se tam dnes podívat. Parkování vzniklo přes křižovatku u bývalého Bytexu, takže stačí pár kroků a můžete tam komfortně zaparkovat.

J. ZÁMEČNÍK: Jedna skupina lidí si tam dokonce přála i semafory. Ale umíte si představit, že tam v neděli dopoledne, kdy je provoz téměř mizivý, budete čekat, až naskočí zelená? Já ne! Proto nakonec na Vítězné zvítězila konzervativnější varianta, kdy jsme veřejnosti nabídli kvalitu za dobrou cenu. A to bez semaforů a při zachování úžasného stromořadí a parkování po obou stranách. Za mě super výsledek.

Když jsme u dopravních staveb, jedno z témat, které lidé uplynulý rok hodně řešili, byl počet uzavírek v Liberci. Nebylo jich přece jen moc?
J. ZÁMEČNÍK: Bylo. Ale přesto šlo o pouhá 4 % z celkového počtu cca 1 000 ulic, které v Liberci máme. Kdyby se tu v historii nestavěla nesmyslná sportoviště, například skokanské můstky za 600 milionů, a zodpovědně by se investovalo do opravy silnic a chodníků, nemuseli jsme se do tohoto stavu vůbec dostat.

J. JANĎOUREK: Já budu trochu ostřejší. Předchozí vedení města tu roky doslova kašlalo na to, v jakém stavu většina silnic v našem městě je. Ročně se tu opravovaly jednotky ulic a teď se všichni diví, že jsme se dostali do situace, kdy se ten stav výrazně zhoršil a dál se prohlubuje. Mohli jsme mít méně uzavírek a hlavně větší kvalitu pro všechny motoristy, cyklisty i pěší. Ale to by někdo před námi musel do silnic férově investovat. Když už se něco málo dělalo, skončilo to neslavně. Odstrašujícím příkladem je třeba pouhých 10 let stará oprava Žižkova náměstí nad kasárnami. Spoustu lidí dodnes štve ten nesmyslný ostrůvek se zábradlím. Běžte se tam podívat. O kvalitě provedení té stavby nemá cenu ani mluvit. Dalším nešťastným příkladem je provedení křižovatky známé jako Sněhulák.

Dělaly se tu blbosti za nesmyslné peníze. A teď to doháníme. Jsem rád, že jsem dostal prostor k tomu, že můžeme do dopravních staveb investovat. Upřímně. Dejte mi dvě nebo tři volební období a budeme si tu jezdit jako v Rakousku. Jen za letošek jsme investovali přes 300 milionů a připravujeme přes 60 nových projektů za bezmála 2 miliardy. Liberec má mít silnice a ulice jako třeba Innsbruck, ne jako slovenská Rimavská Sobota.

Jedna z věcí, kterou vám někteří vyčítají, je, že si v Liberci děláte „krásno“. To slovíčko je často používané i v mnoha diskusích. A zároveň že kvůli tomu některé stavby prodražujete?
J. ZÁMEČNÍK: Podobné výtky slýchávám například, když u nových chodníků dáváme do obrubníků místo betonu žulu. Nebo když u přestavby bazénu chceme použít skleněnou červenou mozaiku podle původního návrhu, jak ho před 40 lety vytvořil architekt Pavel Švancer. Vždycky máte na výběr. Volíme cestu jako naši předkové tady u nás doma v Liberci. Chceme, aby stavby vydržely mnohem déle. Stejně jako vydržely právě našim předchůdcům. Žula nás přežije a vydrží nejméně sto let. Beton ne.

A co rekonstrukce městské budovy Uran? Kritici poukazují na to, že její oprava měla stát méně. Že ji město mělo raději zbourat a koupit od soukromé společnosti SYNER objekt S Tower? Jak to je?
J. ZÁMEČNÍK: Zvolili jsme nejúspornější a efektivní cestu. Vyměnili jsme vše, co bylo dožilé. O to se v diskusi „porvu“ s kýmkoli. Město se má vždy chovat jako dobrý hospodář a správce. A ne jako spekulant, který nějakou nemovitost získá a místo, aby se o ní staral, tak ji hanebně vybydlí? Měli jsme zájemce, který tam chtěl provozovat ubytovnu. Umíte si představit, že by na historicky nejluxusnější třídě na příjezdové ulici do města byla ubytovna? Pokud někdo ano, já nikoliv. A říkám hodně nahlas, že jedině přes mou mrtvolu!

J. JANĎOUREK: Veřejnost navíc dodnes netuší, že stavba Uranu stojí nad tunelem. Takže v úvahu přicházely pouze dvě varianty. Buďto ji zbourat, nebo provést funkční rekonstrukci. Postavit zcela nový Uran by odhadem stálo cca 300 milionů. My jsme ho zrekonstruovali za polovinu. A mimochodem, 30 let tu Liberečané museli koukat na ohyzdné buňky u autobusového nádraží a nikdo s nimi nehnul. Až teď, když jsme opravili Uran, se našlo i kvalitní řešení a mohly zmizet i ty buňky. V přízemí Uranu pak konečně vzniklo i důstojné zázemí pro odbavení cestujících.

Hodně diskutovaným tématem byla a stále je i chystaná postupná proměna terminálu MHD Fügnerova. Především pak záměr města přesunout z tohoto místa stání pro taxislužby?
J. ZÁMEČNÍK: Když měníte prostor, nemůžete myslet jen na dnešek, ale také na budoucnost. To se týká i Fügnerky. Nechceme tam změnit „jen“ pocit bezpečí pro všechny, kteří tam chodí. Za mě si tam umím představit třeba skvělé městské tržiště. Lidé ho budou milovat. Je to prostor, který je pro takovou lokalitu ideálním místem. Navíc to zcela promění fungování terminálu a také typ lidí, kteří tam budou chodit. Jen si představte, že si tam zajdete pro čerstvé ovoce a zeleninu a že místo fronty taxíků tam budete chodit nakupovat čerstvé regionální potraviny. Já budu rozhodně první, kdo tohle ocení a rád využije. Navíc bych rád připomněl, že taxikáře z města nikdo nevyhání. Naopak. Město jim nabízí velmi seriózní náhradu jen pár metrů od současného umístění. A navíc zdarma.

J. JANĎOUREK: Před časem ze sousedního Soukenného náměstí zmizel obří kulatý stánek s kebabem a pizzou, část veřejnosti se také zlobila a někteří dokonce tvrdili, že si to místo bez té stavby neumí představit. A dnes? Nikdo si na to nevzpomene. Stejně jako se mění náš život, mění se i veřejný prostor a rozvoj měst. A jsem přesvědčený, že my ho měníme k lepšímu.

Pokud ale změny ve veřejném prostoru stojí peníze a pak nefungují, tak to není dobrý příklad hospodaření. To se týká třeba slibovaných nových veřejných WC u zmíněné budovy Uran a na Sokolovském náměstí. Proč ani jedna z toalet i několik měsíců po otevření nefunguje?
J. ZÁMEČNÍK: Šlo o doplnění a rozšíření veřejných WC, což se zatím nepovedlo podle našich představ. Dlouhá léta tady veřejnosti nikdo nové záchodky nepřipravil, nezajistil. Mimochodem, neumíte si představit, jak složité jsme měli občas diskuse s některými kolegy z vedení města. Ne všichni byli tomu nápadu nakloněni. Nakonec jsme je ale přesvědčili. V případě veřejných WC u Uranu a autobusáku ale bohužel došlo k tomu, že pár dnů po otevření poškodil vandal mincovník. V tom druhém pak došlo k nešťastné události, kdy majitel dodavatelské firmy zemřel krátce před dokončením, takže město nemohlo dosud toalety na Sokolovském náměstí převzít, zaplatit a začít provozovat. Musíme počkat, až se dořeší dědické řízení. Zároveň to ale neznamená, že by si Liberečané neměli kam odskočit. K dispozici tu máme i jiná veřejná WC. Například na vlakovém nádraží nebo na zmíněném terminálu MHD Fügnerova. Ale nemám problém veřejně přiznat, že tohle je nedostatek, který musíme napravit. Na jedné straně řešíme stavby za stovky milionů a pak jsou na nás lidé oprávněně rozzlobení, že nová WC nejsou v provozu.

Spousta staveb ale trvá neskutečně dlouho a lidé jsou naštvaní, když jedou kolem a nevidí tam nikoho pracovat. Proč?
J. JANĎOUREK: Některé věci ovlivnit můžete a my se snažíme stavět co nejrychleji. Viz třeba oprava kruhového objezdu u Globusu. Měli jsme ji hotovou přes noc. Nebo sérii ulic Svojsíkova, Rokycanova a Divišova (za bazénem). Za pět týdnů hotovo. Nicméně, z některých staveb si i já rvu vlasy na hlavě. Zvlášť kvůli papírování. Dám vám jeden konkrétní a zcela jednoduchý příklad. Tipněte si, kolik jsem musel získat jako příslušný náměstek razítek a souhlasů k povolení tak na první pohled banální věci, jakou je umístění laviček a informační tabule na cestě k Lesnímu koupališti? Bylo jich přesně 37 a trvalo to téměř celý rok. A to myslím smrtelně vážně. Povolení nám dokonce muselo vydat i Ministerstvo obrany ČR, protože jedna z laviček se nachází v ochranném pásmu vojenského prostoru. Lidem často na úřadech vadí byrokracie. Souhlasím s nimi, ale zároveň říkám, že největší překážky nám připravují v Praze. Zejména na úrovni ministerstev a vlády.

J. ZÁMEČNÍK: A to nemluvím o tom, že daně, které Liberečané odvádějí státu, se spravedlivě nevrací k nám do našeho města. Ty peníze prostě chybí a jen za posledních 7 let, kdy působím ve funkci primátora, byli obyvatelé Liberce neférově kráceni každý rok zhruba o miliardu korun. To je za 7 let, co jsem primátorem, celkem 7 miliard. Představte si, co všechno bychom za to mohli naprojektovat a postavit? Třeba 8 bazénů. Nebo bychom opravili všechny silnice a na nich by jezdily luxusní autobusy a nové tramvaje. Za tu sumu bychom každý rok postavili i 200 nových městských bytů pro mladé rodiny s dětmi nebo opravili všechna sídliště a vyřešili parkování v centru.